Protože u těchto přístrojů se měří stejnosměrným proudem, při použití malého napětí a proudu, tak měření přechodových odporů s nimi lze provádět pouze při periodických revizích a kontrolních měřeních.

Pro měření přechodových odporů u spotřebičů I. a II. třídy se používá přístrojů, které mají výstupní napětí z transformátoru, prakticky sínusového průběhu a kde výstupní napětí je 12 V. Zkušební proud je 1,5 x I_n spotřebiče, nejméně však 25 A a max. 80 A. Proměří se proud a změří se úbytek napětí a nepřímou metodou se pak vypočte odpor ze vztahu z ohmova zákona :

výsledná hodnota z pěti měření je pak dána aritmetickým průměrem, kdy nejvyšší a nejnižší hodnota se vyloučí a ze zbývajících se provede výpočet

Rovněž tak i tato metoda má výrobcem zpracován měřící přístroj a hodnoty odporu jsou pak uváděny přímo na měřícím přístroji, který je již cejchován v ohmech .

U měření přechodových odporů zařízení a spotřebičů I. třídy nesmí být mezi jejich vnitřní a vnější ochrannou svorkou a všech na ně namontovaných částí naměřen vyšší přechodový odpor jak 0,1 .

Odpory však také rozeznáváme hodnot vyšších a pak říkáme, že měříme svodový odpor, který je rovněž činného charakteru. Tyto svodové odpory se nám projevují právě u elektrických rozvodných sítí a u používaných a k síti připojovaných zařízení. Zde musíme měřit stejnosměrným proudem, abychom vyloučili proudy kapacitní a to vždy alespoň napětím provozním podle napětí v síti nebo na spotřebiči. Pro malá napětí a pro slaboproudé rozvody používáme měřících přístrojů Megmet 100 V, pro nízká napětí Megmetu 500 V a pro vysoká napětí Megmetu 1000 V, 2500 V a 5000 V.

Dále dbáme doporučeného zapojení, aby + pól byl zapojen na kostry přístrojů nebo ochranný systém rozvodu. Jedině při tomto zapojení se odhalí vadná místa. Připojíme-li k zemi - pól, tak následkem elektrolytických pochodů se vadná místa nakrátko zanesou špatně vodivými solemi a při měření se nám vady izolace neprojeví. Po měření, které trvá alespoň 60 sec. teprve pak provedeme odečet, abychom vyloučili chyby způsobené kapacitou vedení, kdy přístroj by ještě ukazoval nevyhovující hodnoty.

Informativně lze uvést, že izolační stav má vykazovat hodnotu alespoň 1000 / 1 V. Pro obvody PELV a SELV je hodnota 0,25 MW, pro vedení do 500 V 0,5 M a pro vedení nad 1000 V 1 M.

Obecně lze tyto hodnoty u proudů do 5 A vypočítat:

nebo pro hodnoty nad 5 A platí:

R_is = 1000 x U

U nových transformátorů má tato hodnota izolačního stavu vykazovat 3 x U_jm a u provozovaných transformátorů pak hodnotu U_jm . Hodnoty napětí jsou v kV a izolačních odporů pak v kiloohmech.

U el.ručního nářadí jsou tyto hodnoty 2 M pro pracovní izolaci, 5 M pro přídavnou izolaci a zesílená izolace má vykazovat 7 M.
U pojízdných prostředků u nových zařízení je tato hodnota 2 M a u provozovaných zařízení je tato hodnota 1 M.
U pracovních strojů je tato hodnota dána izolační hladinou 1 M.
U odporových pecí je tato hodnota u nevysušené pece 0,1 M, kdy lze již pec provozovat na plné provozní napětí. Po vysušení pece musí být tato hodnota alespoň 1000/ 1 V.
Pro elektromotory se tato hodnota v praktickém měření počítá pro studený stav hodnotou 0,5 M/ 100 V provozního napětí nebo pro teplý stav hodnotou 0,1 M/ 100 V provozního napětí.

Podle ČSN lze tuto hodnotu vypočíst ze vztahu :

V izolovaných sítích do 1000 V se připouští při zemním odporu ochranného systému 20 hodnota pod 1000 nebo při zemním odporu 2 hodnota pod 200.
V izolovaných zdravotnických sítích se pokles izolačního stavu pod 50 kilo signalizuje.
V izolovaných sítích nad 1000 V musí být pokles pod 150 k signalizován a při poklesu pod 50 k musí dojít k samočinnému odpojení zařízení od napětí rozvodné sítě.