Dušan Havel, MPA, Český báňský úřad
Lenka Kovaříková, Národní pedagogický institut České republiky

PK rozumíme jako soubor odborných způsobilostí vykonávat určitou pracovní činnost nebo více pracovních činností, které ve svém celku umožňují určité profesní uplatnění. Profesní kvalifikace obsahuje kvalifikační standard a hodnoticí standard.

Kvalifikační standard je strukturovaný popis odborné způsobilosti fyzické osoby pro řádný výkon určité pracovní činnosti nebo souboru pracovních činností v určitém povolání (např. měření elektrických veličin, vyhodnocení naměřených hodnot, orientace v dokumentaci a normách elektrotechnických a elektronických zapojení, rozvodů a zařízení, montáž, opravy a zapojování energetických rozvodných vedení, první pomoc při úrazu elektrickou energií)[4]. Hodnoticí standard je definován jako soubor kritérií a organizačních a metodických postupů stanovených pro ověřování dosažené odborné způsobilosti vykonávat řádně určitou pracovní činnost nebo soubor pracovních činností v určitém povolání. PK lze přirovnat jako popis určité úzké „jednotky práce“, jedná se o jednu činnost, která však je uplatnitelná na trhu práce.

Osvědčení o získání PK uchazeč obdrží na základě úspěšně složené zkoušky podle hodnoticího standardu u autorizované osoby příslušné PK.

V současné době již probíhá podobným způsobem uznávání řady odborných způsobilostí podle různých legislativních předpisů či norem (např. svářečské zkoušky, obsluha jeřábů, obsluha nízkotlakých kotlů aj.). Tyto kvalifikace budou nadále uznávány podle příslušných předpisů a jako takové se stanou rovněž součástí NSK.

Kvalifikační úrovně
Každá PK i každá její odborná kompetence musí mít určenou svou kvalifikační úroveň. K tomuto účelu se využívá osm kvalifikačních úrovní. Pro stanovení kvalifikační úrovně jednotlivých odborných kompetencí je určující soustava centrálně stanovených národních deskriptorů[5]. V příloze č. 3 „Metodiky naplňování Národní soustavy kvalifikací“[6] jsou uvedeny tyto deskriptory pro jednotlivé úrovně NSK i jejich vztahy s úrovněmi Evropského rámce kvalifikací (EQF) a se stupni vzdělání podle školského zákona.

Kvalifikační úroveň EQF a stupně vzdělání

1. Základy vzdělání
2. Základní vzdělání
   Střední vzdělání
   Střední vzdělání s výučním listem (dvouleté obory)
3. Střední vzdělání s výučním listem (tříleté obory)
4. Střední vzdělání s maturitní zkouškou
5. V České republice jsou k EQF 5 přiřazeny pouze profesní kvalifikace (nevede k němu formální vzdělávání) [pozn. není definováno školským zákonem]
6. Vyšší odborné vzdělání
   Vyšší odborné vzdělání v konzervatoři
   Vysokoškolské – bakalářský studijní program
7. Vysokoškolské – magisterský studijní program
8. Vysokoškolské – doktorský studijní program

[pozn. více informací o Evropském kvalifikačním rámci lze získat na www.eqf.cz]

Z výše uvedeného vyplývá, že profesní kvalifikace je umístěna na konci vzdělávací dráhy jednotlivce/uchazeče. V ideálním případě může být uchazeč vzděláván ke složení zkoušky z PK, ale nemusí k tomu nutně existovat (akreditovaný MŠMT) kurz. Uchazeč o složení zkoušky z PK se mohl k informacím (kompetencím, učivu...) dostat jakýmkoliv možným způsobem v rámci celoživotního učení. Uchazeč o PK tedy nemá povinnost navštěvovat nějaký kurz či školu, ale může se přímo přihlásit u autorizované osoby ke zkoušce; příprava na zkoušku je ve vlastní režii uchazeče a na jeho vlastní zodpovědnost.

Jedna PK je obvykle jen výsečí oboru vzdělání z počátečního vzdělávání. Uchazečem o složení zkoušky z PK může být každý se základním vzděláním po dovršení věku 18 let, aniž by dokládal předchozí úroveň vzdělání.

Avšak proto, aby uchazeč mohl složit jednotnou závěrečnou zkoušku, případně odbornou část maturitní zkoušky (pro získání výučního listu/maturity), musí obvykle složit více zkoušek z PK z dalšího vzdělávání. Soubor více PK tvořící odraz oboru vzdělání se nazývá ÚPK [pozn. bude vysvětleno dále].

---