Pojď na jedno, musíme se domluvit, vyzývá Tonda údržbář z vedlejšího podniku Zbyňka revizáka. Pěnu stéci opravdu nenechali. Zbyňo, kurňa, budu muset jít na přezkoušení a když jsem koukl na ty otázky, tak asi neprojdu ani při pozdravu do místnosti. Nedá se to nějak opsat nebo něco podobnýho ...?

Tondo, ty seš stále stejný hňup! Nikdy tě nic nezajímalo a teď si namáčíš nosánek pěkně v bahýnku. Co by jsi chtěl opisovat z 800 odpovědí? Kam si strčíš takový tahák?

Zbyňo, neblbni, přece něco umím. Jen něco ne ... zaprotestoval nešťastný trosečník.

Tondo viděl jsem tvoje revize na ten kolotoč co shořel. Podle toho, co jsi uvedl ve zprávě, neznáš rozdíl mezí modrým a zeleno/žlutým vodičem. Takže budeš muset patrně opsat vše, poznamenal Zbyněk.

Zbyňo sorry, já nevěděl, že jsi jim už tu revizi dělal. Kurňa můžeš mi pomoci? Nebo mě utopíš? Nešťastně finišoval.

Ty jsi opravdu vůl, co bych tě topil? To jsem mohl už s  tím kolotočem. Ty se jednou utopíš sám. Tak co teď s tebou? Chceš se něco naučit nebo to chceš ošvindlovat?

Údržbář se zastyděl. Provinile očima malého děcka prozradil, že se nic učit nehodlá.

Tondo, ty v sobě nezapřeš syna vlivného komunisty! Pokud sis toho nevšiml komanči jsou dávno pryč! Ale abys nepropadl panice zcela, slyšel jsem, že v jednom městě ještě obálková metoda funguje!

Údržbář povyskočil nadějí ...

O měsíc později na přezkoušení ...
Tonda nervóznější víc, než Fučík před popravou, se snažil opravdu připravovat. Jeho systém taháků byl v celku logickým setříděním vědomostí, které by chtěl ovládat. Přidělený test opravdu z poloviny uměl a zbytek opsal za pomocí svých pomůcek a také rad kolegů. Bohužel nebyl si jistý vůbec ničím a proto sáhl do aktovky a připravenou obálku připnul sponkou k odevzdávanému testu.

Většina přezkušovaných se srazila na cigaretě, kde si sdělovali své švindl zážitky. Tonda mlčel. Zdaleka nebyl tím posledním ve vědomostech, ovšem ta obálka mu tuto pozici bohužel zajistila. Když se vrátili zpět do učebny, na stole ležely opravené testy. Jeden z nich měl přišpendlenou bílou obálku ...

Tonda vše rychle ztopil do aktovky ani ho moc výsledky nezajímaly. Na ústní zkoušku šel jako druhý. Z chodby to spíš vypadalo, že tam vešel, prošel se po obvodě místnosti a zase vycházel ven ... Jen ten křik za ním narušoval klid zbytku kolegů. Energický pohyb inspektora, rozzuřeně kamenná tvář dala na chodbě všem najevo, že něco není v pořádku.

Zpocený Tonda svíral tašku a se sklopeným pohledem mířil k východu. Prohru pochopil, nebyla pro něj překvapením. Než odešel zcela ještě zaslechl radu ... S takovou raději žádné příště! Co takto změnit povolání? Křičel za ním do běla vzteklý inspektor ...

Tonda dopadl k pěně, kterou opět nenechal padnout. Tondo, už víš, že jsi u nás ve fabrice novým šéfem údržby? Ozvalo se z jeho telefonu po té, co jej našel zvonící z jedné mnoha kapes. Tuto novinku mu oznamoval Horáček, jeho přímý představený. Dnes jsme na poradě odsouhlasili, že to budeš ty, už nikoho nemusíme hledat, vysvětloval Tondovi.

Na Tondu šly mrákoty štěstím. Cítil zadostiučinění. Uviděl nedozírné horizonty slibné perspektivy. Louskl prsty a objednal celé hospodě.

Následující ráno začalo tím, že zaspal. Hlava bolela a chyběla taška, doklady a peněženka. Dobelhal se do hospody, kde si tašku vyzvedl. Toníčku, už tu byla po tobě sháňka. Ale nejdřív zaplať včerejší účet. ... oznamovala rázně hostinská. Tondasáhl po peněžence, však jeho zbylých pět set korun nestačilo na účet skoro ke dvěma tisícům. Bylo mu jasné, že toho byly příčinou jeho včerejší Becherové smršti. Sáhl po bílé obálce, která dle jeho úvah měla obsahovat dost prostředků na pokrytí tohoto účtu. Byla však prázdná. Tondu zamrazilo a vyčítavě se podíval na hostinskou.

Drnčící telefon Tondovi pokleslou náladu nevylepšil. Jeho povýšení sice opravdu proběhlo, bohužel na nyní již neexistujícím útvaru. Neštěstí mělo jméno outsourcing. Vlastní údržba zrušena.

Toto je imperialistický komplot ... komentoval svou situaci hořce a vydal se směrem k Úřadu práce ....