... současné těžce řešitelné problémy a nevýhody stále rozšířeného analogového přenosu.

Podstatou rádiového vysílání je to, že informaci přenáší jedna nebo více nosných elektromagnetických vln. Přitom informace přenášená rádiovým vysíláním potřebuje pro přenos určitou část kmitočtového spektra. Platí pravidlo, že čím větší objem informací přenášíme, tím větší část kmitočtového spektra obsadíme. V současné době jsou požadavky na rádiové přenosy informací obrovské a proto je kmitočtové spektrum na mezinárodní i národní úrovni rozděleno mezi jednotlivé služby a hledají se cesty, jak kmitočtové spektrum využít co nejhospodárněji. 

U analogového vysílání je obraz (televizní kamerou) nebo zvuk (mikrofonem) přeměněn na spojitý elektrický signál a jím je nosná vlna vysílače přímo ovlivňována. U digitálních systémů je z tohoto signálu odebrán pouze nezbytný počet vzorků, z nichž každému je přiřazena číselná hodnota. Signál pak představuje řadu čísel, která jsou transportována nosnými vlnami. V přijímači se pak jednotlivá čísla převedou opět do příslušných prvků obrazu a zvuku. 

Digitální systémy přenášejí informaci mnohem spolehlivěji (bez zkreslení a se zvýšenou odolností proti rušení) a kmitočtově úsporněji. Součástí přenosu je vypuštění nadbytečných informací a komprese signálu, kterou nelze udělat jinak než výpočetním systémem. 

Nevýhody analogového vysílání

Můžeme tedy shrnout ty nevýhody analogových technologií, které řeší digitalizace:

· jeden program zabírá poměrně velkou část kmitočtového spektra (u VKV rozhlasu 160 kHz, u zemské televize 8 MHz). Tím je počet vysílacích stanic a tím i programů omezen,

· v některých, zejména zastíněných částech území, dochází ke zkreslení způsobenému mnohacestným šířením (tzv. "duchy" v obrazu) a k jiným druhům rušení,

· příjem za pohybu není kvalitní,

· kvalitní příjem analogového televizního signálu je možný pouze prostřednictvím vnější pevné antény, 

· k pokrytí určitého území zemským vysíláním jsou potřebné poměrně velké výkony vysílačů (řádově jednotek kilowattů u rozhlasu a desítek kilowattů u televize),

· vzhledem k tomu, že analogový systém neumožňuje sousedním vysílačům pracovat na stejném vysílacím kmitočtu, je třeba k pokrytí území využít značnou část kmitočtového spektra 

· analogové vysílání barevné televize je kompromisem, při něm bylo nutné vyhovět požadavku slučitelnosti s existujícím černobílým systémem. Proto se signály barvy i jasu vzájemně ovlivňují, což vede k některým neodstranitelným vadám obrazu, 

· u ostatních druhů analogového vysílání (kabely, družice) sice odpadají některé z výše uvedených nevýhod, ale zůstává nevýhoda potřeby širokého kmitočtového spektra a nižší technické kvality signálu.
 

...a jejich eliminace přechodem na digitální vysílání

Řešení, která přináší současný stav digitálních technologií 

· systémy jsou kmitočtově úsporné, dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů (v jednom televizním kanálu, lze pomocí multiplexu vysílat digitálně 4 a 6 televizních programů, resp. v bloku digitálního rozhlasu T-DAB 6 a 12 rozhlasových programů; kromě toho může multiplex přenášet i množství dalších dat, a to i pro jiné telekomunikační služby), 

· je možný provoz několika sousedních vysílačů na společném kmitočtu, (to vede k úspoře kmitočtů a k tomu, že při pohybu v daném území není nutno přelaďovat přijímač), 

· odpadá zkreslení způsobené mnohacestným šířením (to mimo jiné dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, příjem v jedoucích vozidlech je kvalitní),

· lze docílit vyšší kvality obrazu i zvuku než u analogového vysílání, 

· lze provozovat další mediální a multimediální služby, včetně interaktivních,

· k pokrytí území jsou potřebné menší výkony vysílačů (přibližně jedna desetina) než v analogovém systému, provoz je tedy ekologičtější.