Hromosvody, aneb mé cesty v kruzích

Není L jako L.

Výpočet dostatečné vzdálenosti hromosvodu od vodivých částí objektu je při realizaci „izolovaného“ typu hromosvodu nejčastějším výpočtem. I relativně malá nepřesnost vede ke značnému zkreslení výsledku. Základním vzorcem je

kde:

Ki závisí na třídě LPS,

Km na materiálu izolace (vzduch, beton a cihly),

Kc na počtu svodů.

Ale co je l? S dovolením budu psát velké L.

Důvodem k polemice jsou dvě různé verze vysvětlení. Za prvé stará norma ČSN 34 1390 uváděla v podstatě stejný vzorec a L byla „délka jednoho svodu“, většinou chápáno bez přičtení části jímače (mříž, hřeben). První publikace k nové ČSN EN 62305-3 rovněž uváděly, že L je „vertikální vzdálenost“ mezi místem úderu a místem, kde je hromosvod připojen na ekvipotenciální pospojování. Tuto variantu podporuje i obrázek C.3 v nové ČSN. Na druhé straně definice v nové normě říká, že L je délka v metrech podél jímací soustavy nebo svodu, od bodu, kde je zjišťována dostatečná vzdálenost k nejbližšímu bodu ekvipotenciálního pospojování. Jinými slovy, pro výpočet „úbytku napětí na svodu“ bereme celou cestu proudu od bodu, ke kterému dostatečnou vzdálenost počítáme až k bodu, kde je svod spojen s ekvipotenciálou.

Obě verze mají svou logiku a několik důvodů proč ANO a několik úskalí. Proto podle mne neexistuje absolutní a jednoznačná pravda, ale jen menší a větší lež. Tou menší lží – lepším závěrem je podle mne pro výpočet brát druhou variantu, tedy opravdu celou skutečnou vzdálenost vedení, a to tu nejkratší z cest k potenciále.

Pro lepší pochopení uvedu několik obrázků, kde zelený bod bude místo, ve kterém je zjišťována dostatečná vzdálenost a červeně bude nakreslena délka L.

 
Pro větší náhled kliknout.

 
Pro větší náhled kliknout.

Důležitá věta: Výsledná dostatečná vzdálenost „s“ je součtem s1 a s2 jednotlivých soustav.

s = s1 + s2 + s…n

Výborně je vysvětlena a znázorněna délka L v ČSN EN 62305 E.6.1.1

Jinými slovy, délka L pro výpočet dostatečné je ta část jímací soustavy a svodu, na které při průchodu blesku vzniká úbytek napětí. Pravdou je, že bleskový proud neteče jen jednou cestou, ale rozděluje se. Pro výpočet používáme nejkratší z cest. Dopátrat se k přesnějšímu výsledku by bylo asi neúměrně složité a zjednodušenou metodou získáváme rezervu směrem k větší bezpečnosti.

Jak se můžeme dopracovat k lepšímu výsledku dostatečné vzdálenosti?

Za prvé změnou počtu svodů, která změní Kc ve vzorci. Za druhé zkrácením délky L – přiblížením potenciály – vytvořením dalšího ekvipotenciálního pospojování.

 
Pro větší náhled kliknout.

Pro větší náhled kliknout.

Znovu je ve hře rozvaha o nejjednodušší cestě, zda řešit příčiny nebo následky. Každý případ bude jiný a doba jednoznačně přeje myslivcům.