Tentokrát jsme z historie vytáhli pojem "sdružený zemnič". Výraz, který se používal před půl stoletím by snad nemusel být zcela neznámý. Ve staré projektové dokumentaci, průvodních zprávách se objevuje. A co my? Odborníci na nejnovější technologie a technické novinky v elektroinstalační technice? Víme o čem byla řeč našich otců, pokud navrhovali sdružený zemnič? Opět jsme rozvinuli diskusi, z které krátký sestřih a přepis můžete sledovat zde ...

Sdružené zemniče ... pravděpodobně se jedná o zemniče, kde se jejich funkce používá na více účelů. Jeden účel je ochrana před bleskem, jako uzemňovací soustava a zároveň může sloužit jako hlavní uzemňovací soustava rozvodny nebo trafostanice. Zemniče je možno sloučit a sdružit nebo sdružit jejich funkci.

Sdružený zemnič si představuji jako řadovky, kde každý dům má svůj zemnič, ale v konečném efektu je na hranici objektu propojím a tím vlastně sdružím jednotlivé malé dílčí zemniče do jednoho celku. Může to být řada samostatných objektů nebo to mohu řešit cíleně v rámci nějakého většího areálu. Je to skupina nějakých menších dílčích zemničů, které navzájem propojím.

Pro mě to je spojení více typů zemničů do jednoho. Pokud mám základový zemnič a z nějakého důvodu obvodový zemnič, k tomu nějaké konstrukce, které k tomu musím připojit z nějakého technologického důvodu, tak v tu chvíli sdružený zemnič je v podstatě soustava zemničů spojených mezi sebou. Nic jiného. Je to celkový systém uzemnění složený z X různých komponent

Jan Hájek
Jako sdružení zemnič si spíše představuji soustavu, která se skládá třeba ze základového zemniče, který je doplněný tyčovými zemniči, aby vytvořil velkou plochu. Ta je potřebná pro převedení bleskového proudu. Jinak v současném názvosloví, aspoň v mém oboru, se slovo sdružený zemnič už nepoužívá.

Kdy a kde je na místě vytvořit a použít sdružený zemnič? Existuje nějaké obecné pravidlo?

... kdy uzná projektant, investor, nebo technolog za vhodné, aby to bylo použito. Samozřejmě sdružený zemnič nelze použít ve všech případech. Ve chvíli, kdy mám technologii, která musí být oddělená od části uzemnění a hromosvodů, tak ta má samozřejmě vlastní uzemnění, vlastní pospojování a není vhodné například z nějakého technologického důvodu. Případů může být víc. Například nějaké technologické celky na výrobu nanomateriálu, kdy není vhodné, aby to bylo vše spolu spojené nebo když už spojeno, tak například nevodivě nějakým jiskřištěm, nějakým oddělovacímm prvkem. A to jsme zase zpátky u řízení potenciálu.

Když není vhodné, tak se musí určit, že v souvislosti s konkrétní technologií, že to vhodné není a nebo naopak, že to vhodné je. To znamená ničím to nebrání toku přepětí, blesku, tak všechno se vším spojím a vytvořím sdružený zemnič. Ten zaručí, že existuje pouze jediná nula.

Pak jsou technologie, kdy vyloženě nemůže být pospojování, kde musí být úplné oddělení. Jsou to různé nemocniční systémy nebo jiné technologické celky, kdy není absolutně vhodné, aby byly země spojené.

U technologie může například docházet k rušení, k odtoku různých části malých napětí, kde se budou projevovat různé interference. Pak to nebude vhodné to spojit.

Na začátku musí projektant, investor, technolog upřesnit, co má být výsledkem. Úplné oddělení, částečné oddělení přes nějaké jiskřiště nebo jiné komponenty. Nebo naopak, všechno se vším spojit a v tuto chvíli vznikne jeden sdružený zemnič.

Samozřejmě z testových otázek víme, že máme drátové, paprskové zemniče zapojené do hvězdice, tak máme mezi nimi dodržovat úhly minimálně 60°, ale pro mě je to teorie, kterou se vždy potřebuji naučit na zkoušky. V praxi nevím, že by to někdo projektoval.

Dovedu si to představit. V malém areálu několik malých z objektů s vlastním uzemněním a pak od každého uzemnění vytvořím do jednoho bodu jeden přívod. Asi by se to dalo využít na bouchačkách (instalace s nebezpečím výbuchu), kde tím zaručím, že nepotečou vyrovnávací nebo pracovní proudy v uzemnění. Okruhový zemnič by pak byl, pokud se objekty propojily mezi sebou do kruhu.

Hvězdicové uspořádání se doporučovalo ... dnes se tomu říká hvězdicový zemnič. Cílem je získat co nejkvalitnější vodivost okolní zeminy. Zemniče se mají jako "paprsek" posunovat po 60 stupních. Pokud není známo jaké je v okolí uzemnění. Separátní uzemnění má být definované a nemá být ovlivěné zemničem. Vliv zemniče se považuje 15 až 20m. Tak to hvězdicové zapojení kdysi bylo posunutí o těch 60 stupňů, abychom našli lepší, kvalitnější, vodivější, lepší potenciál.

Záleží kolik mám prostoru. Protože je to kde stavím, co stavím a jak stavím.Pokud například stavíme na kopci věž (BTS), tak to lze použít tak, či tak, protože máme dostatatečný prostor. Druhá věc je dostatečný prostor a hlavně mít zasmluvněné vztahy okolních pozemků. Pokud použiji páskové uspořádání, to znamená do nějakých kruhů do nějakých postupných pásku ... teď jako příklad .. budu mít potřebu tam udělat tři pásky za sebou, metr od sebe, 20 metrů dlouhé, protože nemám prostor. Nebo naopak, mohu udělat hvězdicové, vyženu to co nejdál od technologické stavby, ale zasahuji do cizích pozemků.

Na začátku je nutno říct: tento pozemek je zasluvněn, nebo tento pozemek není. Může to tam něco omezit, nemohu pasou se tam krávy, chodí tam lidi. Mohu ten hvězdicový zemnič provést nebo musím udělat naopak páskový? To znamená podélně, příčně? Teď záleží vůči té stavbě ... musím to udělat do nějaké vzdálenosti. A opět. Je to zastavěná, nezastavěná oblast?

Ve většině případů nelze jednou zemní elektrodou dosáhnout potřebného odporu uzemnění. Proto se několik elektrod spojuje paralelně, a to tak, aby se jejich účinek pokud možno navzájem nerušil. Je tedy nutné, aby elektrody byly od sebe náležitě vzdáleny; tato vzdálenost závisí především na jejich délce, jak u zemničů povrchových, tak i u zem­ničů hloubkových. Pásky musí svírat mezi sebou (u paprskového uspořá­dání) úhel minimálně 60°; při větším zahuštění povrchového uzemnění nemají být pásky od sebe vzdáleny méně než 1m. Při větším počtu tyčí má být mezi nimi vzdálenost rovna dvojnásobku délky jedné elektrody, nejméně však rovna jejich délce. Výsledný zemní odpor se skládá z odporu jednotlivých elektrod a je větší než odpor vypočítaný podle Kirchhoffova zákona. Z hlediska hospodárnosti je počet elektrod omezen. Při velké vzdálenosti byl by zemní odpor nt trubek nt krát menší. Čím blíže jsou elektrody k sobě, tím více na sebe působí a tím slabší je výsledný účinek.