• V postavení a činnosti Českého normalizačního institutu ne. Česká republika je plnoprávným členem CEN (Evropský výbor pro normalizaci) a CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice) od roku 1997, členem ETSI (Evropský ústav pro telekomunikaci) je ČR již od roku 1993, a to jako první země ze střední a východní Evropy. Od této doby má za povinnost prostřednictvím Českého normalizačního institutu převzít všechny evropské normy do své národní soustavy, ale současně má právo i povinnost účastnit se aktivně tvorby evropských norem.
• Ve významu evropských norem pro české podnikatele ano.
  • Prvním důsledkem je otevření evropského trhu exportujícím podnikům, které až dosud jednotná pravidla chování podnikatelů vzhledem k právním předpisům a evropským normám respektovaly u výrobků určených k vývozu.
  • Druhým důsledkem vstupu ČR do EU je, že tato pravidla začala platit také obráceným směrem, tedy dovnitř ČR.

To má významné praktické dopady.
Každý český podnikatel - výrobce nebo dodavatel procesu nebo služby - musí počítat s tím, že se ocitá v konkurenčním prostředí, tvořeném početnými firmami v evropských zemí. Názor, že výrobek není určen k jinému účelu než jen pro omezené používání v ČR, a proto se nemusí řídit příslušnou evropskou normou, neobstojí, protože konkurence, která má v rámci volného pohybu zboží volný přístup na český trh, toho může využít dodáním výrobků, které požadavky splňují. A to bude pro udržení se na trhu rozhodující. Navíc po očekávaném posílení právního vědomí, které nepochybně přinesl vstup ČR do EU a s tím souvisejícího spotřebitelského chování vede k přirozenému požadavku po jakostních, certifikovaných výrobcích, vyhovujících požadavkům českých technických norem ČSN, které jsou s evropskými normami identické.
V souvislosti s tím je nutné si uvědomit zcela zásadní věc, a to že na tvorbu evropských norem je třeba pohlížet jako na přímou tvorbu českých technických norem. Dosud malý zájem podnikatelských subjektů o aktivní účast při tvorbě evropských norem je možno na základě zkušeností přičíst následujícím postojům:

• Evropské normy nejsou naše normy.
• Na evropské normy bude čas až po jejich schválení.
• Nepochopení, že EN přinášejí technickou, technologickou a předpisovou změnu.
• Nepochopení, že neznalost EN přináší ztrátu kvalifikace a konkurenceschopnosti.

Až teprve v okamžiku, kdy je evropská norma vydána jako ČSN EN, začíná velmi rychlé procitnutí do reality.
Podstatné tedy je, aby všechny zainteresované strany s plnou vážností přijaly vlastní podíl na výsledku evropské integrace v oblasti technických norem, který ve svých dopadech je skutečnou zatěžkávací zkouškou řady průmyslových oborů, zda obstojí v kontaktu s evropskou konkurencí na otevřeném trhu.