Odborná způsobilost v elektrotechnice by měla být prvním z předpokladů, aby práce na vyhrazených technických zařízeních respektovala zásady bezpečnosti, odstraňování nebo zmírňování rizik a dle možnosti také ovlivňovala spolehlivost jejich provozu. Dnes stále platná vyhláška č. 50/1978 Sb.. o odborné způsobilosti je letitou dámou,

která by potřebovala ozdravný proces, ale v žádném případě kvalifikaci pracovníků nelze ponechat na libovůli jedince. Určitá náprava stavu byla očekávána s novelou zákoníku práce (poslední podstatná úprava k l.3.2004). Pohříchu však světlo světa nespatřila nařízení vlády, na která se odvolávají paragrafy Prevence rizik, Odborná způsobilost a Zvláštní odborná způsobilost.

Nedostatky související s odbornou způsobilostí jsou často označovány za selhání lidského činitele. Jde zejména o případy laické obsluhy, nebo technická zařízení provozovaná s nedostatky a závadami. Svoji roli zde sehrává minimální nebo nekvalifikovaná údržba a provozní péče nebo jejich úplná absence. Argument o nákladnosti zajištění příslušných kvalifikovaných pracovníků neobstojí a to zvláště v případech končících soudním projednáváním nežádoucích událostí.

Problematikou bezpečnosti práce, strojů a technických zařízení se lidská společnost začala systematicky zabývat v návaznosti na rozvoj techniky. Elektrická energie má v tomto systému určité specifické postavení a to vzhledem ke svým vlastnostem. Užitečné služby elektrické energie pro společnost není nutno připomínat ani rozvádět, protože jsou všeobecně známé. Když se však působení elektřiny vymkne kontrole, stává se elektrická energie silou destruktivní, nebezpečnou s negativním dopadem na zdraví osob, hospodářská zvířata a majetek.