Využití elektromagnetického pole je velice rozsáhlé. Je na něm založeno mnoho elektrických přístrojů. V továrnách se ho využívá k pohodlnému přemisťování těžkých kovových součástí. Předmět je držen silným elektromagnetem, zavěšeným na pojízdném jeřábu. Tvoří jej železné jádro vhodného tvaru, magnetované polem cívky na něm umístěné.
Jednoduchý elektromagnet si snadno pořídíme, když navineme více závitů izolovaného drátu na obyčejný větší hřebík a tuto cívečku připojíme k rozvaděči. Budeme překvapeni, jakou sílu má náš primitivní elektromagnet.
Mnohem výkonnější elektromagnet si zhotovíme z železné tyčky délky asi 200mm a průměru asi 10mm, kterou ohneme (nebo si dáme ohnout v zámečnické dílně) do tvaru U. Konce ramen opracujeme pilníkem do jedné roviny. Na ramena jádra umístíme cívky, na něž navineme po 200 závitech izolovaného měděného drátu průměru asi 0,8mm. Celkem spotřebujeme, jak si můžeme sami vypočítat z rozměrů cívek, asi 18 metrů drátu.
Elektromagnet je proto tak účinný, že jsou činné oba póly. Přiložením kotvičky je celý magnetický tok uzavřen a je ho dobře využito. Cívky musí být tak zapojeny, aby se jejich účinky sčítaly. Při chybném zapojení působí proti sobě a výsledné pole je nulové. Chybu odstraníme přehozením přívodů u jedné z cívek.

Nosnost elektromagnetu se mění s velikostí proudu. Při určité hodnotě je však jádro elektromagnetu nasyceno a další zvyšování proudu je bezúčelné, magnetické pole se už prakticky nezmění. K dosažení větší nosnosti museli bychom zvětšit kromě proudu také průřez jádra.
Nadaný konstruktér si může snadno vyrobit pojízdný elektromagnetický jeřáb, má-li k dispozici kovovou stavebnici. Konstrukci elektromagnetu si lehce přizpůsobí tvarem i rozměry úměrně k rozměrům součástek stavebnice.