Komentář k některým paragrafům zákona:

§ 3 Technické předpisy

Technický předpis je termín, který do doby přijetí zákona 22/97 Sb. nebyl v ČR zaveden a znám. Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, vyhlášený ve Sbírce zákonů České republiky, který obsahuje technické požadavky na výrobky nebo s nimi spojené závazné výrobní, případně kontrolní, evidenční nebo jiné administrativní postupy a metody.

Technickým předpisem se přebírají do legislativy ČR tzv.direktivy (překlad směrnice) Evropské unie (EU). Direktiva je zákon EU, který každý stát musí zapracovat do národní legislativy tak, aby bylo dosaženo cílů uvedených v této direktivě. Dochází tím k harmonizaci technických požadavků na výrobky a tím k možnosti volného pohybu zboží. Zákon stanovuje, že budou přebírány a vydávány ve formě nařízení vlády, tedy předpisem nižší právní síly, než je zákon. Obecná povinnost dodržovat technické požadavky stanovené v příslušném nařízení vlády je dána zákonem (§ 12). Jedná se o pragmatické řešení, neboť převzetí direktiv zákonem by bylo příliš komplikované.

• § 4 Normy
• § 5 Zabezpečení tvorby norem
• § 6 Podmínky tvorby a vydávání norem

Zákon řeší převedení českých norem jako veřejnoprávních dokumentů na dokumenty soukromoprávní, spolu se zrušením jejich závaznosti a stanovení podmínek, při jejichž splnění se tyto normy považují za důkaz o dodržení právních povinností spojených s vlastnostmi výrobků.

Zákon ruší možnost dalšího vydávání ČSN obsahujících závazná ustanovení a zavádí zvláštní kategorii nezávazných ČSN, a to tzv. harmonizovaných ČSN, jejichž funkce spočívá v tom, že důkaz o jejich dodržování je považován za důkaz o splnění obecně formulovaných požadavků právních předpisů. Protože tyto ČSN budou mít vždy vztah ke konkrétnímu právnímu předpisu, navrhuje se taková úprava, že tyto harmonizované ČSN budou určovány se souhlasem ústředního orgánu, v jehož působnosti je právní předpis, s nímž jsou dané ČSN harmonizovány. Pro oznamování schválení takových ČSN je stanoven Věstník Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Zákon dále ukládá povinnost ministerstvu průmyslu a obchodu zabezpečit organizačně jednotnou soustavu českých technických norem.
Smyslem zákona je dosáhnout stav obvyklý v liberálních ekonomických státech, ve kterém bude zabezpečena existence národního normalizačního orgánu jako soukromoprávního subjektu.

Stát zaručuje v rozsahu, vymezeném tímto zákonem, tvorbu a vydávání norem. Zákon umožňuje ministerstvu průmyslu a obchodu pověřit vhodné právnické osoby plněním povinností, týkajících se tvorby národních technických norem. Pověření je nepřevoditelné a po dobu jeho platnosti nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok. Pokud nejsou tvorba a vydávání norem zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad pro technickou normalizaci a státní zkušebnictví.

§ 12, §13 Posuzování shody

Kromě již zmíněného záměru zapracování direktiv EU do právního řádu České republiky nařízením vlády určuje tento paragraf povinnost výrobcům, dovozcům a distributorům zabezpečit u výrobků, stanovených technickým předpisem, posouzení shody výrobků s požadavky technických předpisů způsobem, stanoveným tímto předpisem.
Vláda svými nařízeními stanoví výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých musí být posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů.

Nařízení vlády rovněž vymezuje:
podle kterého „modulu“, tj. postupu posuzování shody, se bude provádět toto posouzení shody. Přitom se počítá, že ve většině případů půjde o modul A, který nepočítá se součinností autorizované (v EU notifikované) osoby.
V ostatních případech (modul B a další) bude muset výrobce nebo dovozce požádat autorizovanou osobu o provedení postupu, daného příslušným modulem.

• § 13 byl komentován výše, nové znění nové znění vstoupilo v platnost vstupem ČR do EU.
• § 14 Akreditace
• § 15 Podmínky pro pověření k provádění akreditace
• § 16 Osvědčení o akreditaci

Zákon stanovuje vytvoření jednotného systému akreditace zkušebních míst na principech, podobných navržené úpravě v oblasti českých technických norem, tj.

odpovědnost státu za jednotný systém akreditace
pověření jediné právnické osoby k akreditaci zkušebních, kalibračních, certifikačních nebo jiných technických činností podle pravidel platných v EU.

Tato akreditovaná místa mají působit výlučně ve sféře soukromoprávní a mají poskytovat služby těm podnikům, které chtějí mít jistotu, že jimi vyráběné výrobky odpovídají stanoveným požadavkům.