Velká část spotřebičů třídy II má již celý dotyku přístupný kryt vyrobený z plastů. Proto jej lze považovat za elektricky nevodivý a dotykový proud se z něj neměří. Může však nastat případ, že i plastový kryt, nebo jeho části budou částečně vodivé například z důvodu antistatické úpravy povrchu nebo vlivem znečištění, které zvláště při zvýšené vlhkosti ovzduší sníží jeho izolační odpor. Pronikne-li na takový povrch napětí ze síťové části, může vyvolat značný dotykový proud.

Znečištění povrchu spotřebiče bude pravděpodobně nehomogenní, a proto i velikost izolačního odporu bude v různých místech krytu různá. V tom případě již při měření dotykového proudu nelze vystačit s postupem uvedeným v normě, tj. prostým přiložením měřicího hrotu k povrchu spotřebiče, neboť přechodový odpor mezi velmi malou plochou měřicího hrotu a nedokonale vodivým povrchem spotřebiče je příliš velký.

K měření částečně vodivých povrchů lze proto doporučit postup převzatý z norem určených pro typové zkoušky, kdy dotykový proud (nebo i izolační odpor) se snímá z větší plochy povrchu pomocí vodivé folie. Vhodná je plocha o velikosti 100mm x 200mm, která simuluje přibližně plochu lidské dlaně. Praktické provedení tohoto měřicího postupu je uvedeno dále.

Ovšem je nutno zdůraznit, že tento měřicí postup není třeba aplikovat na všechny spotřebiče s plastovým krytem. Obecně jsou spotřebiče konstruovány tak, že s běžným znečištěním povrchu se počítá a nemělo by mít výraznější vliv na zhoršení izolačního odporu. Měření dotykového proudu pomocí vodivé folie se tedy provádí pouze tehdy, kdy existuje důvodné podezření, že izolační odpor povrchu krytu spotřebiče je snížen (například v chemických provozech při znečištění chemikáliemi, antistatické úpravy povrchů apod.).