Klidné nedělní odpoledne, čas na pohádku, kávu a bábovku. Do idylky protivný zvuk Nokia tune. Kdo to je, co mi chce!? Vzpomněl jsem si na pohotovost, která na mě na tuhle neděli připadla a zároveň proč tento víkend jsem doma. Opatrně mačkám zelený symbol telefonu a strohým chladným hlasem s úpěnlivou vůlí, že si to volající rozmyslí oznamuji, že jsem živ a čekám na informaci o problému.
Ze sluchátka se ozve vyděšený hlas. Starší paní, která se evidentně nelekla mého tónu, ale strach ji donutil rychle vypovědět důvod její paniky.

Po vyslechnutí a vymámení adresy jsem usedl do auta a vydal jsem se klidným odpoledním Brnem na druhý konec města. Cestou jsem přemýšlel nad nastíněným problémem. Pravděpodobně naseknutý kabel, nefunguje celý byt. Myšlenka mi skočila na výbavu v autě. Přece jen v neděli se toho moc dokoupit nedá.

Konečně jsem přijel na adresu, kde měla dle popisu být elektroinstalace zničena a jal jsem se záchranné operace. Zvonek kupodivu zvonil. Jak by ne, když byl napájen ze společné spotřeby domu :) Otevřela mi vystrašená stará paní, ne dáma, ale příjemná babička přímo z pohádky. Byt byl čistý, uklizený a vůbec nepřipomínal apokalypsu, která mi byla avízovaná. Jen u jedněch dveří ležela palička na maso.

Pochopil jsem, že to pravděpodobně byl předmět doličný. A byl. Na dotaz, co se vlastně stalo, mi bylo odpovězeno dotazem, zda si dám kávu. Plyn přece jen ještě fungoval. Kávu jsem taktně odmítl, jsem tu přece z jiného důvodu. Konečně mi byl popsán příběh destrukce elektroinstalace. Víte minulý týden mi zemřel manžel, byl to ... ( nebudu popisovat životní dráhu partnera oné milé paní)  Každou neděli jsme se dívali společně na odpolední pohádku u kávy a bábovky, a dnes jsem sama. Tak jsem se rozhodla pověsit na stěnu obrázek nebožtíka, aby mohl koukat se mnou. A v tom se to stalo. To byla rána, sotva jsem klepla po špendlíkové hlavičce paličkou na maso. A najednou všechno ztichlo. No a pak jsem vám volala. A zbytek už víte.

Docela jsem si oddechl, vytáhl špendlík ze zdi, respektive z kabelu, kam se jí jej podařilo zatlouct. Pro její dobrý pocit jsem kabel obnažil a prohlédl. Po špendlíku v izolaci kabelu nebyla ani stopa. Změřil jsem izolační stav. Vše ok. Do auta skočil pro vrtačku. Instaloval hmoždinku a na šroubek pověsil nebožtíka. Skočil jsem nahodit jistič na chodbě. Bylo s podivem, že paní ani netušila, že něco na chodbě souvisí s jejím bytem. Přičetl jsem to k dokonalé práci jejího zesnulého pana manžela - údržbáře. Konečně vůně kávy, zut v čisté kuchyni a hlavně, krásně nakrojená bábovka, která dominovala na ošoupaném plastovém ubrusu kuchyňského stolu.
Zasedl jsem a počal poslouchat příběhy staré paní. Poutavé vyprávění jsem bohužel musel po 2 hodinách ukončit. Musel jsem domů.

Dají se za takové odpoledne vzít vůbec peníze?