Jdu takhle kolem staveniště a tu najednou slyším kovové rány. Inu kovové rány ze staveniště nic neobvyklého. Kdyby k těm ranám ještě součastně nezaznívaly divné nadávky....

• ty jedna zk..... p....
• já ti ukážu kdo je tady šéf
• tak ty sv... budeš kopat?
• já tě naučím zk.... krá....

a podobně. Nevydržel jsem a mrkl jsem do dvora. Kupodivu tam nebyl "kravatový džanek" a nemlátil svou tchýni, ale stavební dělník zabíjel míchačku, která zřejmě probíjela.
Opatrně jsem se přiblížil a zkoukl míchačku.

Uvedený pracovník se vůbec nenechal vyvést mou přítomností z míry a klidně pokračoval. Po té, co zlomil násadu od lopaty, měla nastoupit palice. Ovšem přijelo auto, z kterého se vyvalil silnější chlapík, dělník zabíjení nechal, pro změnu začal rozhazovat rukama a v nadávání pokračoval v bleděmodrém stylu.

• šéfe tahle sv.... také kope
• já se na to vys.....
• jednu zabiju a druhá začne taky

Šéf mu odpovídá: "Bedřichu, ku....! Já tě neplatím za zabíjení míchaček! Když ta kur.... kope, tak ju hoď ze skály a vezmi druhou! Ale neztrácej čas!

Napadlo mne jako revizního technika, že jim udělám radost a pomůžu drobnou radou. Pokusil jsem se představit a popsat krátce své řemeslo. Bohužel i přes to, že jsem stačil identifikovat pravděpodobnou závadu, stal jsem se chtě nechtě u šéfa stavební firmy "zku..... komunistou, kterého poslala zku... konkurence". Nic hloupějšího mne nemohlo napadnou, než zmínka o pravidelných revizích a palice přichystaná na míchačku letěla po mě.

Ovšem, to už jsem byl bezpečně za vraty, když přistála v poštovní schránce. I když nepředpokládám, že by si zapamatovali mé iniciály na vozidle, dovolil bych si zůstat v anonymitě.
Takže vidíte, že být revizním technikem a hrdě ctít toto řemeslo, může být i životu nebezpečné.