Koncepce systémové instalace KNX/EIB vychází z decentralizace jednotlivých přístrojů. V ní používané prvky lze rozdělit např. do následujících základních skupin:

• snímače,
• akční členy,
• logické a vizualizační přístroje,
• systémové prvky a příslušenství.

Všechny aktivní prvky jsou ke sběrnici připojeny prostřednictvím již dříve zmíněných sběrnicových spojek.
Spojka obsahuje jednotku mikrokontroléru s pamětmi pro ukládání potřebných aplikačních programů a všech potřebných informací nutných pro vykonání vydávaných příkazů, včetně informací o způsobu odesílání zpětných hlášení o uskutečnění akce.

Přístroje jsou v různých konstrukčních variantách.
Velmi často (u akčních členů a řady dalších přístrojů) je sběrnicová spojka integrální součástí přístroje (konstrukce pro montáž do rozváděčů, pro zapuštěnou či nástěnnou montáž atd.). U značné části snímačů, konkrétně u snímačů používaných v pevných elektrických instalacích namísto obvyklých zapuštěných elektroinstalačních přístrojů, je výhodnější rozdělit kompletní přístroj na dvě části. Prvou z nich je sběrnicová spojka opatřená aplikačním rozhraním (obvykle desetipólovým konektorem). K jedinému typu spojky je tak možné připojovat kterýkoli ze značného počtu typů aplikačních modulů, tedy vlastních snímačů (vždy ale pouze jeden).

Protože jsme již přiblížili požadavky na jeden druh systémových přístrojů, podrobněji se zmíníme nejdříve o dalších prvcích, které lze zahrnout do této skupiny.

Společným znakem systémových přístrojů je jejich určení pro zabezpečení a kontrolu provozu na sběrnici.