... jak tento prostor co nejefektivněji využít ?

Nejčastější a velice oblíbenou formou většiny montážních firem je přichycení svazku, ne-li dokonce spleti či chumlu kabelů na tzv. motýly ke stropu a poté úplné pohřbení sádrokartonovým podhledem. Při poruše během provozu na určitém kabelu nezbývá nic jiného než podhled rozbít, opravit kabel, a poté je složitě restaurovat. Nebo natáhnout novou lištu na povrchu, a vést tudy novou kabelovou trasu. Na podhled zbývá už jen napsat nápis: "Zde v pokoji odpočívá přerušený kabel. Nechť je mu podhled lehký".

Přichycení kabeláže motýlovými příchytkami ke stropu nad podhled má tu výhodu, že je ekonomicky výhodné.

Jedná se plastové svorky ve tvaru číslice 3, kde uprostřed je vrutem tato "trojka" přichycena na hmožinku ve stropě. V "bříškách trojky" jsou přichyceny kabely.

Nevýhody se citelně projeví až během provozu. Není jich opravdu málo. Mezi hlavní by se dali počítat nepřehlednost a špatná orientace při dalším zásahu do rozvodu a obtížné rozšíření trasy o další kabely.

Abychom alespoň částečně eliminovali tyto nevýhody je nutné zachovat určitá pravidla:

Kabeláž každého druhu slaboproudého rozvodu řešíme samostatnou trasou, přichycenou samostatnými příchytkami. V případě nutnosti zásahu do kabelového svazku se na nás nevyvalí tuna neidentifikovatelných kabelů, ale jen část, o které víme ke kterému druhu slaboproudého rozvodu náleží.

Odstup jednotlivých svazků roztřízených dle druhu necháváme minimálně 10cm (kde nám norma či jiný předpis nenařizuje odstup větší). V případě nutnosti rozšíření některého druhu slaboproudého rozvodu o další kabelovou trasu nemusíme rozebírat kabelový svazek, ale do prostoru mezi svazky přichytíme nové kabely samostatnými příchytkami.

Pevné, tzv. "motýlové" uložení kabeláže do podhledu je vhodné tam, kde se nepředpokládá další rozsáhlejší rozšíření během provozu a  zároveň je v podhledu dost rezervního prostoru (i s ohledem na ostatní instalace technického vybavení budov).

Nejvhodnějším uložením kabeláže do podhledu je využití kabelových žlabů nebo roštů.

Z kabelových žlabů jsou to zejména kovové žlaby typu MARS, které se vyrábějí v průřezových rozměrech 62/50, 125/50, 125/100, 250/50, 250/100 a 500/100 (rozměry v milimetrech).

I když to výslovně u některých druhů rozvodů předpisy nevyžadují, doporučuji všechny druhy slaboproudých rozvodů oddělit kovovými přepážkami, nebo alespoň kabely jednotlivých druhů svázat do jednotlivých svazků. Různé druhy slaboproudých rozvodů většinou servisují různé firmy, a tímto jim bude vyhrazeno teritorium jejich působnosti.

Žlaby se montují na závěsy uchycené ke stropu, případně na konzoly připevněné na zdi v podhledu. Součástí žlabu MARS je kovové víko určené k uzavření žlabu.

Použití plastových vkládacích tzv. "zacvakávacích" lišt přichycených na stropě, případně na stěně v podhledu je možné pouze za předpokladu, že do jednoho žlabu uložíme maximálně cca 3ks tenkých kabelů. Při uchycení na strop a částečně i při uchycení na stěnu nese veškerou váhu kabeláže zacvaknuté plastové víko žlabu. Použijeme-li objemný těžký svazek, stačí málo a veškeré kabely nám jdou naproti.

Dalším možným způsobem je využití kabelových roštů. Jedná se o jakési kovové žebříky. Tyto rošty jejichž šířka se v praxi pohybuje mezi 200 - 600 mm je možné svařit s železných profilů přímo na staveništi, nebo využít dodávané drátěné rošty (např. typu DEFEM).

Využití kabelových roštů má proti kabelovým kovovým žlabům jednu hlavní nevýhodu i výhodu. Nevýhodou je, že nestačí kabely pouze vložit, ale musí se vyvázat, to znamená daným způsobem "přívázat" k roštu a k sobě navzájem. Výhodou je neomezená výška kabelového svazku, která je dána pouze uměním montážníka s vyvazováním kabelových svazků.

Co udělat proto, abychom kabely na věky věků do podhledu nepohřbily, ale bylo možné k nim byl přístup i v průběhu provozu?

U rozebíratelných podhledů, sestávajících z jednotlivých čtverců přichycených na společné konstrukci není co řešit. Přístup ke kabeláži je možný v kterémkoli místě snadnou demontáží a opětovnou montáží čtvercového dílu podhledu.

U  nerozebíratelných sádrokartonových podhledů je situace jiná. Při uzavření sádrokartonem je znemožněn jakýkoli přístup, ani není možné vytažení a opětovné zatažení jednotlivých kabelů, jako například při uložení v trubkách pod omítkou.

Nejpřijatelnější variantou je instalace plechových dvířek o rozměrech cca 15x15 - 30x30 cm po cca 2-5 metrech v sádrokartonovém podhledu pod kabelovou trasou. Možná Vás napadne, že výroba takových dvířek je příliš nákladná a zdlouhavá, výsledný efekt je esteticky nepřijatelný atd. Podíváme-li se však na obrázek pod článkem, uvidíme povrchově upravená (natřená bílou barvou) instalatérská dvířka (která se používají pro přístup k odpadu u obezděných van), zakomponována do sádrokartonového podhledu.

Výsledek nevypadá zase tak špatně ne?