Všechny látky však nevedou tak ochotně elektrický proud. Víme, že jsou také polovodiče a izolanty. Jakpak je to u nich?
Kdybychom prozkoumali jejich nitro, viděli bychom, že jejich složení je podobné jako u kovů. Ale v něčem se přece jen liší.
U izolantů není poslední pás vnější vrstvy elektronů obsazen elektrony jen do poloviny jako u kovů. Je vyplněn celý a není tu místa pro volný pohyb elektronů. S takovou přeplněnou vrstvou nesvede nic ani silné elektrické pole. Nemůže tu usměrnit a urychlit pohyb elektronů. A proto u izolantů (nevodičů) nevznikne působením elektrického pole proud. Izolanty jej za normálních okolností nevedou.
O polovodičích víme, že jimi může procházet slabý elektrický proud. Je to umožněno jiným rozmístněním posledních pásů elektronových drah. U vnější vrstvy elektronů, plně obsazené jako u izolantů, je velmi blízko další pás zcela prázdný. A tak se stane, že třeba při zvýšení teploty nebo při ozáření světlem je určitý počet elektronů vymrštěn ze své dráhy do tohoto prázdného pásu, kde se může volně pohybovat účinkem elektrického pole. Vznikne tak slabý elektrický proud.

Nejznámějším polovodičem je selen, který se stává vodivým vlivem světla. Podle nejnovějších výzkumů je světlo jedním z četných projevů elektřiny. Skládá se z nepatrných částeček, nazývaných fotony. Jsou to jakési atomy světla. 
Fotony letící rychlostí, která by dosáhla ve vzduchoprázdnu 300000 kilometrů za vteřinu, mají značnou pohybovou energii. Velikost pohybové energie roste s rychlostí a váhou pohybujícího se tělesa. Její mohutnost snadno pochopíme, když spatříme srážku dvou rychle jedoucích automobilů. Žalostné následky srážky jsou dílem pohybové energie vozidel, náhle zabržděné.
Při takové představě fotonů musí dopadající světelné paprsky působit na těleso určitým tlakem. Důmyslně to bylo potvrzeno ruským fyzikem P.N.Lebeděvem, který r.1900 provedl zajímavý pokus. Soustředil paprsky silného světelného zdroje na vahadélko, zavěšené ve vzduchoprázdném prostoru na tenkém světelném vláknu.

Z jeho výchylky se dala určit velikost tlaku paprsků. Například sluneční záření, dopadající kolmo na černou plochu velikostí 1m2, působí tlakem asi půl miligramu.
Při dopadu fotonů na selen dokáže jejich zabržděná pohybová energie vyrazit některé jejich elektrony z jejich dráhy do sousedního prázdného pásu.

Takto uvolněné elektrony jsou dány na pospas elektrickému poli, které je usměrní a urychlí jejich pohyb a tím vyvolá v selenu elektrický proud.