Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem
Domnívám se, že tuto moudrost vyslovil T. G. Masaryk. Důležité je to, jaká pravda se v této myšlence skrývá. Poznáme to například tehdy, když se octneme uprostřed lidí hovořících naprosto neznámým jazykem, a nemusí to být zrovna v nějaké exotické zemi. Připadáme si jako hluchoněmí, ničemu nerozumíme a nic neumíme sdělit. Obdobný pocit zažíváme v přítomnosti rozmlouvajících odborníků nám neznámé profese, přestože hovoří nám důvěrně známým jazykem.

Odborné vyjadřování a užívání odborného názvosloví představují vlastně další řeč a znalosti, které jsou společné té či oné skupině zasvěcených specialistů. K těmto lidem patří také různí umělci a řemeslníci, zvláště ti, kteří ovládají polozapomenuté, řídce se vyskytující nebo ezoterické znalosti a dovednosti.

Současný svět, charakterizovaný relativně volným pohybem lidí, zboží a myšlenek, propojený rychlými dopravními prostředky a telekomunikacemi, mnohdy nejsme schopni zvládat jak po stránce vědomostí, tak z hlediska vzájemného porozumění. Nejde jen o styl a smysl života různých společenství, tedy o filozofické otázky, ale i o zdánlivě prosté znalosti, jako je orientace ve vlastní obci, zemi, v předpisech, zákonech, umění zacházet s moderními přístroji, telefony, počítači, zkrátka se stále dokonalejší technikou atd. Všechny nově nás obklopující vymoženosti nám sice částečně usnadňují potřebnou adaptaci, zároveň však snižují požadavky na naše smysly: počítání za nás dělají kalkulačky, orientaci nahrazuje GPS, čich je atrofován znečištěným vzduchem, zrak je přetěžován reklamními plakáty – a tak by bylo možné pokračovat.

Vraťme se však k zásadním věcem, které k chápání všeho stále budeme potřebovat, nechceme-li vládu přenechat robotům, tj. k jazykovým a odborným znalostem. Odbornou přípravu pro jakékoliv povolání současně provází příslušné odborné vyjadřování a názvosloví. Při současném rychlém rozvoji techniky, a to se týká i světelné techniky, odborná terminologie často pokulhává za potřebami praxe. Vliv cizích jazyků, zejména angličtiny, je velký. Vedle toho přední čeští odborníci a popularizátoři vědy a techniky vymysleli a zavedli do praxe a názvoslovných norem mnoho velmi dobrých českých termínů, které bychom měli systematicky používat. Proč někteří píšou o zářivkových nebo fluorescenčních trubicích, když máme krátký a kodifikovaný termín zářivky, proč používat často nesprávně termín technologie, když většinou jde o techniku, proč přebírat anglický název driver ve smyslu známého předřadník nebo napáječ.

Všichni, kdo přispívají do odborných časopisů a představují své znalosti a výrobky, nebo dokonce přednášejí, by si měli obstarat aspoň základní názvoslovné normy. Pro světelnou techniku jde především o ČSN IEC 50(845) Mezinárodní elektrotechnický slovník. Kapitola 845: Osvětlení a ČSN EN 12665 Světlo a osvětlení – Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení.

K lepšímu používání jazyka v souvislosti s odborným vyjadřováním lze doporučit přečíst si články PhDr. Věry Vlkové publikované v časopisu Světlo. Poslední je v tomto čísle na str. 68. Pišme hezky česky.