Elektromagnetická indukce tvoří základ všech strojů pro výrobu elektricého proudu, u kterých docílíme protínání magnetických silokřivek tím způsobem, že otáčíme uzavřeným vodičem, majícím tvar rámečku v magnetickém poli (obr. 12.).

Aby se vodič pohvboval těsně kolem magnetových polů, tedy v oněch místech, kde jest magnetické pole nejsilnější, jsou magnety kruhovitě vybrány. V oné části rámů, která se právě pohybuje před severním polem, povstane proud ve směru k pozorovateli, ve druhé polovičce rámu ve směru od pozorovatele, takže se oba proudy vzájemně sesilují. Je­likož, iak shora podotknuto, jest vzduch špatný vodič magnetických silokřivek a kladl by tudíž široký vzduchový prostor mezi oběma poly magnetickým silokřivkám značný odpor, vloží se do tohoto prostoru železné jádro ve formě bubnu. Tím zmenší se vzduchový odpor, což má za následek značné sesílení magnetického pole v úzkém prostoru mezi bubnem a magnety. Okolnost, že se u strojů buben otáčí, nemá na procházení magnetických silokřivek nijakého vlivu. Na základě, pravidla, že indukovaný proud jest tím silnější, čím silnější je magnetické pole, čím delší jest účinná délka vodiče (totiž ona, která magnetické silokřivky protíná) a čím rychlejŠí jest pohyb, provedeny jsou stroje pro výrobu elektrického proudu tím způsobem, že se vždy pohybuje co možno největší počet vodičů značnou rychlostí v silném magnetickém poli.

Na věci se ovšem ničeho nezmění, pohybují-li se vodiče v magnetickém poli (obr. 16.), nebo jsou-li vodiče v klidu a magnetické pole se otáčí (obr. 13.), neboť v obou případech nastane stejné protínání magnetických silokřivek.