PCP#4: Šetření času, materiálu a způsob práce při montáži v Iráku

V předchozím díle Tomáš popisoval největší hrozby spínacích přístrojů v irácké poušti ...

Oni svou práci odevzdávají. Například, pokud provedou montáž kabelů, na to se vystaví protokol, já si tu práci přeberu, podepíšu, že je splněná. Co se týká časových rámců, tak tam je jejich pojetí času opravdu "své". Tam když někdo řekne za hodinu, tak tím myslí možná za čtyři. Když řekne zítra, myslí do konce týdne. A když řekne za týden, tak je to do měsíce. Pokud řekne později, tak to už nemá cenu vůbec řešit. Takže co se týče časových pojetí, ty jsou tam opravdu volné. Co se týče harmonogramu a časových návazností, tak zase na druhou stranu se musí říct, že pokud se už do práce dají, tak většinou nebývá problém sehnat manuální lidi.

Pokud tam mají někoho, kdo myslí, ten je k sobě schopný si sehnat relativně rychle velký objem lidí. Takže na odbornou práci jich je tam málo, ale když se třeba pokládají kabely a je potřeba sehnat ze dne na den 20-30 lidí, tak to oni dokážou. Nevím jak, ale prostě to funguje. Jestli tím stylem, že dojedou do vesnice, řeknou, ty jdeš dnes pracovat. Tahače kabelů dokážou sehnat velice rychle. Tak na tu hrubou práci, to je podobné jako u nás. Když je potřeba kopat výkopy, tak naši někteří spoluobčané dokážou velice kvalitně kopat výkopy. A relativně rychle. Takže to je podobné, že na tuhle hrubou práci se tam lidi dají sehnat. Samozřejmě pracují svým tempem. Když to vezmu, tak ráno se sejdou, dají si čaj, pak se rozmyslí, co budou dělat a začnou pracovat. Pak se přiblíží doba oběda, tak to už zase přestanou pracovat, pak se pomodlí, dají si oběd a odpoledne už to moc slavný není. A pak jdou domů. V Rusku jsme stavěli rafinérii rok a tady se staví čtyři až osm let.

Dá se říct, že ano. Konkrétně na této stavbě jsme odpovědní, ale když třeba děláme jenom dohled a jsme najatí zákazníkem, tak jsem odpovědný za to, že kontroluji to, co oni udělají. Neodpovídám za to, spíš zákazníka upozorňuji na to, že ho ta organizace někde "tahá za nohu". Funguji jako kontrolní orgán.

Jsem odpovědný vůči zákazníkovi za to, že dílo je v nějaké kvalitě. Samozřejmě jak říkám nějaká kvalita ... v této lokalitě ... jako v Evropě by to myslím bylo velmi složité prosadit. Tady místní organizace to berou, že je to ten lepší standard. Protože když se podívají u sebe doma nebo ve vesnici, ve městě kde bydlí, tak vidí podstatně horší práci. My se snažíme dosáhnout nějaké evropské kvality.

No, dá se to tak říct. Na jednu stranu to je úsměvné, ale když se vezme, že ta žárově zinkovaná vrstva tam je z nějakého důvodu ... je fakt, že oni všechno pak pečlivě zatřou, protože natírání, to jejich specialita. Jakmile je někde barva, tak to oni hrozně rádi, protože nejdřív natřou to, co je potřeba a pak si natřou disky u jeřábu a podobně. To oni velice rádi. A kolegové co dělají potrubí, říkají, že to jsou odborníci na natírání.

Protože obecně mají problém, když natěrači stříkají technologické trubky. Každá trubka má svojí barvu podle média. V Čechách se stává velice často (nebo asi ne jen v Čechách, ten člověk měl znalosti i z jiných lokalit), že když borci stříkají trubky, tak nejenom že nastříkaná ta jedna trubka, ale i část toho odletí na tu další. V Iráku, musím říct, že tamní natěrači jsou asi odborníci, protože opravdu, i když ty trubky jsou relativně blízko u sebe, jsou krásně barevně rozlišeny a barvy nejsou nastříkaný na vedlejší trubky. Takže co se týče natírání, to jim jde. Na to jsou dobří.  To samé musím říct, že i třeba izolatéři tam jsou velice schopní.  Jedna firma zaizoluje velice rychle a krásně potrubí. Problém je v tom, že jaksi už neřeší, jestli tam třeba nemělo být předtím něco namontovaného.

Ne, ne, ne to ne, ale natřou si třeba plot. To co jim zbyde, tak to používají pro svoji osobní potřebu. V roce 2013 okolo jedné stavby jezdil čtyřnápravový relativně orezlý jeřáb. Když donatírali pec (nebo tam bylo něco stříbrného, nevím co, každopádně ta věc byla stříbrná), druhý den jsme přišli a půlka jeřábu byla taky stříbrná. Tak natřeli ten jeřáb. To dělají. Mají to za svůj styl ... mentalita tamních lidí. Jsou strašně vděční za to, že je člověk chce něco naučit. Dokážou to velice ocenit, že se jim člověk věnuje a poslouchají.

Když budu mít štěstí, tak je napadne, že jí mají zavřít, aby nevyschla. Když budu mít smůlu, tak ji najdu za dva dny vyschlou a zničenou.

Originálně zabalené věci vydrží. Pokud není balení načaté a není nějakým způsobem poškozené, tak není problém. Co se týká načatých plechovek, oni nemají absolutně žádnou odpovědnost. To je jedna z věcí, která je dost mrzutá. Neznají hodnotu věcí. Montážník vyfasuje ze skladu třeba třímetrový žlab.

Teď to berte to s rezervou, plácnu metr stojí 2000,- Kč. On použije půlku toho žlabu a druhou půlku hodí do pouště. A když potřebuje příště, tak si jde zase do skladu. Nemají takovou tu vnitřní odpovědnost. To samé mě extrémně vytáčelo, když táhli kabely, což bylo perfektní, ale nechávali extrémně dlouhé rezervy. Říkal jsem jim ať si uvědomí, že metr toho kabelu může stát i několik set dolarů. Kdyby to měli platit ze svého, tak se nedoplatí. Tohleto oni tak nějak nechápou.

Materiál, mají ho použít, tak ho použijí správně, ale nedomýšlí ekonomickou otázku toho, co s tím zbytkem. Jsou schopni prostříhat stovky metrů kabelů na rezervách, se kterými pak už nikdo nic neudělá.

Tam to nefunguje tím stylem, jako tady, že když někde na stavbě zůstane ležet kabel, někdo ho okamžitě "stopí" do sběru. Tam ho nechají ležet, pak přijede bagr, zahrne ho a ten materiál je pryč. Převezmou materiál na montáže. Materiál je buď rafinerie nebo náš. Ale oni necítí vnitřní odpovědnost za to, že mají drahý materiál a měli by ho, co nejefektivněji použít.