Přičiněním Siemensovým se v několika letech ukázalo, že elektřina je věc praktická. Začátky byly slibné. A optimismus elektrotechniků znepokojoval nejen majitele "koněk" a parních tramvají, ale také, a hlavně, ředitele plynáren, neboť mezitím se elektrické světlo už nadobro vybavilo z dlouholetého pouhého pokusnictví.

Výrobci elektrických obloukovek a společnosti pro elektrické osvětlování si často vydatně konkurovali, a tato soutěž jen zesílila, když se roku 1881 stala obchodním předmětem žárovka s uhlíkovým vláknem - před třemi desetiletími (1890) ještě předmět posměchu jako kuriozita.

V lednu 1882 pravil v jedné zprávě Werner Siemens: "Žárovkáři, kteří se tlačí se všech stran, opírajíce se o kapitálově silné společnosti, činí nám život věru těžkým. Zejména Edison nabízí zařízení a lampy za babku (lampu za 7,5 franku), aby nás vypudil."

Na jaře 1882 spatřili Berlíňané po prvé elektrické osvětlení obloukovkami v Kochstrasse: "Berliner Borsen-Courier" ze 17. května napsalo tom kritickou zprávu: "Elektrické osvětlení se nepředstavuje zrovna příznivě. Lampy pověšené nad svítilnami vrhají silný stín svítilen, a v okolí Friedrichstrasse je světlo tuze slabé - patrně jsou lampy daleko od stroje - slabší než obyčejné plynové, kdežto k Markgrafen­strasse je zase až příliš jasné. Mnoho zvědavců okukuje tuto první zkoušku elektrického osvětlení ulic. O několik měsíců později se dostalo obloukovek také Leipziger-Strasse, tehdy nejživější obchodní třídě berlinské; 24. září 1882 psal týž "Berliner Eorsen-Courier" již optimičtěji: "Elektrické osvětlení v Leipziger­Strasse náramně přitahuje berlínské publikum. Večer co večer se shromažďuje hustý dav mezi Friedrichstrasse a Leipziger Platz, a zejména okamžik samorozsvícení strhuje k živému obdivu. "Hurá", volá mládež, když lampy začínají svítit. Jinak je stejnoměrnost hoření ještě nevalná."

Radost z elektrického světla vzrostla, když v listopadu 1882 byla po prvé osvětlena Wilhelmstrasse žárovkami: "Výsledek byl přímo překvapující" - psaly noviny 30. listopadu. "Elegantní kandelábry dávají velmi jasné světlo, při tom příjemné oku, neoslepuje jako dosavadní elektrické světlo."

Již roku 1881 zařídil v Stuttgartu inženýr Reisser různá zařízení k elektrickému osvětlování. "Schwabischer Merkur" zaznamenal 3. února 1882 již pozoruhodné pokroky: "Jak co do vedení a pokládání drátů, tak co do spojování obou vedení učiněn znamenitý pokrok. Ukáže-li se, že se mohou dát na plynové kandelábry edisonské žárovky velké i malé (jsou už dvojí), budeme přechodu od plynu k elektřině jako osvětlovadlu blíže než dosud mnozí soudili. Plyn půjde do domů i nadále, bude však jen zdrojem tepla." Muž, který to napsal, správně předvídal, několik desetiletí před uskutečněním, že svítiplyn se stane důležitým zdrojem tepla.

Více fotopohledů na Edisona zde ...

Brzy poté vznikl v Stuttgartu ve vzorkovém skladu královské ústředny pro průmysl a obchod zvláštní "temný kabinet" k pokusům s elektrickým světlem. "Pokusy se ukazují zájemcům po celý den. Mezi těmi, kteří věnovali pokusům velkou pozornost, je komerční rada Duttenhofer, ředitel továrny na prach v Rottweilu u Hamburgu. Ten zamýšlí zavést elektrické světlo, které ve vzduchoprázdných retortách není tak jako tak nebezpečné, do továrny, a umožnit tak večerní provoz. Aby nebylo ani pomyšlení na nebezpečí, mají být Swanovy, Edisonovy i jiné lampy opatřeny ještě vodním obalem; takto bude odstraněna i poslední možnost nebezpečí, kdyby snad lampa přece praskla." Dnes víme, že technika nemusela při výrobě bezpečnějších žárovek touto velkou oklikou. Strach z "praskajících elektrických žárovek" byl v osmdesátých letech velmi rozšířen a často brzdil první počátky elektrického osvětlování.

Texty z dochovaných knih v redakci. Obrázky poválečného časopisu Elektrotechnický obzor.