---

Výpovědi odborníků si můžete přečíst v textové podobě ...


Znáte jméno Ondřej Štefl a SCIO škola? Tak to je člověk, který k tomu má zajímavý postoj, ne se vším souhlasím, ale rozlišuje školství a vzdělávání, říká, že klíčové je se naučit vzdělávat a školství je už spíš černá díra. Nechci urážet učitele, co se tam s těmi puberťáky moří, ale na druhou stranu dneska, kdo ví, co za těch 5-10 let bude? Jaké potřeby budou? Školský systém je z mého pohledu naprosto absurdní a já učím svoje děti, aby se připojovaly na vzdělávací platformy typu edX, ... kde jsou přednášky z Harvardu nebo IMT, ... kde si můžete svoje vzdělání zlepšovat. Školy budou muset nějak absolvovat, ale je podstatné, aby uměly to, co je bude bavit, a aby si informace hledaly samy. Dnes je možnost si udělat zdarma, nebo když chcete mít certifikát, třeba z toho Hardvaru, stojí třeba 1.000 dolarů, nebo chcete přímo hardvarský certifikát, a pak to stojí třeba 20.000, ale můžete celé studium udělat přes internet. Máte tam přednášky, nějakou vazbu.. Takže toto je cesta a standardní školství je zase byrokracie, pravidla, ideologie, nesmysly.. Já bych viděl z hlediska školství cestu Ondřeje Štefla s nějakou případnou korekturou, plus vzdělávání, které dává smysl přes internet.

Já si myslím, že snahy už tu jsou. Nevím, jak je to v zahraničí, ale tady u nás vidím snahu toho Průmyslu si v podstatě dělat paralelní školství. A to bude v tomhle státě nejspíš jediná cesta, řekl bych.


Co se týká reakce školství, tak víme dobře, už z jednání na středních školách, které zejména zřizovatelé dominantním způsobem ovlivňují, ale jinak na školách vysokých, čili na technických univerzitách, že dostat do učebního plánu nějakou novou myšlenku, nějaký nový směr, je velice problematické. Proto si myslíme v současné době, že musíme nějakým postupným způsobem se do i stávajících učebních plánů dostávat s tím, že například v předmětech a kurzech u těch technických středních a vysokých škol, je možné už tu pokročilou automatizaci, digitalizaci stejně jako základy z oblasti kyberneticko-fyzických systémů, tak ty je možné implementovat už i do schválených učebních plánů. Samozřejmě jsou první vlaštovky, kde se na technických univerzitách zavádí nové studijní předměty, nebo kurzy, tak jak se snažíme na středních školách technických, a já jsem hrozně rád, že i na gymnáziích, seznamovat studenty a teď už zjišťujeme, že prostřednictvím studentů i ty jejich rodiče, o tom, co vlastně Průmysl 4.0 je, proč je to 4. průmyslová revoluce a co se za tím vším bude skrývat v době 5-10 let v budoucnosti.


Všechny změny musí proběhnout mnohem rychleji než se s nimi děje dosud. Zasáhne požadavky Průmyslu 4.0 , takže nezasáhnou jen vysoké školy, ale i střední a základní školy a musíme začít od začátku vychovávat lidi k tomu, že se mění celkový přístup k informacím, k práci s informacemi, k rozhodování čím dál tím na nižší úrovni s převedením zodpovědnosti na každého občana a na každého, kdo bude rozhodování provádět, a k tomu musíme vychovávat. Školy můžeme změnit, k tomu máme páky, které se nazývají finanční, dotace a musí to jít prostřednictvím těch dotací a řízení školských institucí státní správou, to jde z našich daní. Čili, musí se školství přizpůsobit, školská správa musí najít cestu, jak donutit školy jít tímto novým směrem. Já si myslím, že je tu ještě další úkol. Říct těm školám, jakým mají jít směrem, v tom je zakopaný pes. Školy tam nakonec půjdou, když se jim řekne kam a jak. Na tom je ještě potřeba vykonat hodně.


Ještě jednu věc na toto téma a to.. My se pořád bavíme o tom, že bychom měli připravovat studenty a potenciální naše zaměstnance průmyslových podniků na budoucí povolání. Ono bohužel slovo povolání je docela zprofanované, protože při implementaci myšlenek konceptu Průmyslu 4.0 je velice důležité si uvědomit, že půjde spíš o jednotlivé mezioborové dovednosti a aplikovat dovednosti v rámci jakéhokoliv řemesla, povolání. Tam si myslím, že je velice důležité se orientovat na to, abychom byli schopni obrovskou škálu profesí trošku upravit tak, aby se mohli dostat k lepšímu povědomí i dovednosti, které budou schopné myšlenky pokročilé digitalizace a komunikace, zejména komunikace v reálném čase dostat do té konkrétní profese.


Když se podíváme co se teď odehrává ve vzdělávání, tak je to mohutný nástup online vzdělávání, online zdrojů. Všechny prestižní světové univerzity už mají svousty online kurzů a kdokoliv se může přihlásit třeba na Harvard a vystudovat si ho, dostat certifikát a v momentě, kdy certifikáty budou mít stejnou váhu jako diplom získaný v kamenné univerzitě, tak se nám tady objevuje úplně nový systém a způsob vzdělávání, který nahradí to kamenné vzdělávání, nebo ho do velké míry nahradí. Ono už se to vlastně stalo, v letošním roce některé velké firmy v oblasti poradenství a auditorství začali uznávat vzdělání přes internet, není pro ně důležitý diplom, ale vzdělání a je jedno, jestli jste studoval online, nebo kamennou univerzitu. V ten moment dochází k jakémusi bypassu celého školského systému  a vzdělání má jinou podobu. Je to jako když tu byl Telecom a měl tu všude kabely, a abys měl telefon, musel se někdo uplatit, pak to chvilku přetrvávalo a pak příšla mobilní komunikace, která udělala bypass, nezrychlila nevylepšila ty kabely, ale udělala úplně jiný způsob komunikace a totéž se už teď stává se vzděláním a kdo to z vysokých škol nechápe, na ministerstvech, tak skončí. Všechno bude úplně jinak.

Požadavky budou tak rychlé, že se nedá předpokládat, že by školství dokázalo reagovat hned, na druhou stranu, to co už teď je velmi akutní, je chronický nedostatek kvalitních techniků. Chci vzkázat školství, aby to technické školství dostalo do popředí. Myslím si, že v tomhle by mohly hrát aktivní roli i větší firmy mohly by studenty motivovat k tomu, aby si spíš vybírali než technické než humanitní obory.


Pokud hovoříme o resortu ministerstva školství a tělovýchovy, nemyslím si, že by společnosti v tržním systému měly valný vliv na fungování státního školství. Tedy snad kromě několika desítek velkých firem, které sponzorují zejména univerzity. Například formou společných projektů. Řešení, které mohou společnosti aplikovat je celá řada a firmy je již využívají. Některé úzce se státními institucemi spolupracují a jiné mají vlastní školy, znám takové případy, a další pobízejí pracovní sílu mimo ČR k migraci. Ty příklady se teď množí. Jde o to, zda firma řeší aktuální poptávku či poptávku v horizontu několika let. Trendem ze strany státu je však potlačování tržních principů a zavádění dalších a dalších regulačních opatření. Za nějaký čas nebudou požadavky na MŠMT vznášet společnosti, nýbrž opět nějaké ministerstvo národního hospodářství jako tomu bylo dřív.

---