Mají za účel přerušiti samočinně vedení, překročí-li síla proudu dovolenou mez; tvoří tudíž ochranu strojů a přístrojů proti poškození příliš silným proudem. Účinkují stejně jako proudové pojistky, vykazují však oproti nim tu výhodu, že možno sílu proudu, při které samočinné vypnutí má nastati, mnohem přesněji nastaviti. Zejména hodí se samočinné vypínače v takových případech, kde nastávají časté, avšak pouze krátké, proudové nárazy. Kdežto maximální vypínač můžeme po vypnutí ihned zase jednoduchým pohybem ruky zapnouti, vyžaduje výměna vložek u velkých pojistek delšího, času a větších obtíží. Pro silnější proudy přes 1000 amperů vůbec se nedá proudových pojistek použíti, an při prasknuti množstvím roztaveného a rozstříknuvšího se olova nastává nebezpečí pro obsluhující personál, jakož i ostatní přístroje. V takovýchto případech nahradí se pojistky vždy maximálnim vypínačem.
Zařízení maximálních vypínačů jest podobné, jako jsme poznali u vypínačů minimálních, jenže, překročí-li zde proud vypínačem procházející, určitou, přesně nastavenou sílu, jest jím přitažena kotva A, čímž se uvolní páka se závažím B a vypínač vypne (obr. 34.).

Jelikož při maximálních vypínačích (oproti vypínačům minimálním) nastane vypnutí pod plným proudem, musí býti přístroj chráněn proti poškození elektrickým obloukem, který při přerušení proudu ovšem nastati musí.
Přerušení proudu nastává proto mezi snadno vyměnitelnými, masivními, měděnými upalovacími kontakty, uloženými do silného elektromagnetického pole. Zhasnutí utvořivšího se elektrického oblouku zakládá se na vlastnosti, že vhodně umístěným elektromagnetem možno oblouk uměle vytáhnouti a tím rychle přetrhnouti. Jak z obrázku vidno, múžeme přivoditi zúmyslné vypadnutí automatu v případě potřeby také tím způsobem, že za knoflík C jednoduše zatáhneme.