Jistý druh železa má tu vlastnost, že přitahuje k sobě kousky železa a tyto přidržuje. Vlastnost tu nazýváme magnetismem a předměty z této látky zhotovené magnety. Známe magnety přirozené (z magnetické rudy železné) a magnety uměle zhotovené. Zavěsíme-li tyčový magnet tak, aby se mohl volně kolem svého těžiska otáčeti, postaví se magnet do určité polohy. Konec tyče, ukazující k severu, nazýváme severním polem, druhý konec obrácený k jihu, jižním polem. Každý magnet má tudíž, dva poly: jeden severní a druhý jižní. Dva magnety působí vzájemně na sebe tím způsobem, že se stejnojmenné poly navzájem odpuzují, kdežto nestejnojmenné se vzájemně přitahují. Nemagnetické železo bývá pak magnetem, a to jak polem severním, tak i jižním, přitahováno. Vliv magnetismu je na obou polech magnetu nejsilnější, kdežto v místech mezi oběma poly ležících se úplně ztrácí. Prostor kolem magnetického polu, ve kterém se nám působnost magnetu jeví, nazýváme magnetickým působištěm čili magnetickým polem. (Rozeznáváme tudíž magnetický »pol« a magnetické »pole«!) Polaritu polů zjistíme dle shora uvedeného snadno pomocí magnetické střelky: přitahuje-li konec magnetu severní pol střelky, máme před sebou pol jižní, je-li přitažen jižní pol střelky, máme před sebou pol severní. Přiblížíme-li k magnetu kus nemagnetického železa, stává se toto železo též magnetické (magnetická indukce) a jeví rovněž účinky magnetu. Část magnetismu pak i po odstavení magnetu v železe zůstane (remanentní magnetismus). U měkkého železa jest tento remanentní magnetismus malý u litiny a jmenovitě ocele silnější. K výrobě magnetů trvalých používá se proto ocele (kostry stejnosměrných strojů, magnetová kola třífázových generátorů).
Dva magnety působí vzájemně na sebe tím způsobem, že se stejnojmenné poly navzájem odpuzují, kdežto nestejnojmenné se vzájemně přitahují. Nemagnetické železo bývá pak magnetem, a to jak polem severním, tak i jižním, přitahováno. Vliv magnetismu je na obou polech magnetu nejsilnější, kdežto v místech mezi oběma poly ležících se úplně ztrácí.
Prostor kolem magnetického polu, ve kterém se nám působnost magnetu jeví, nazýváme magnetickým působištěm čili magnetickým polem. (Rozeznáváme tudíž magnetický »pol« a magnetické »pole«!)
Polaritu polů zjistíme dle shora uvedeného snadno pomocí magnetické střelky: přitahuje-li konec magnetu severní pol střelky, máme před sebou pol jižní, je-li přitažen jižní pol střelky, máme před sebou pol severní.
Přiblížíme-li k magnetu kus nemagnetického železa, stává se toto železo též magnetické (magnetická indukce) a jeví rovněž účinky magnetu. Část magnetismu pak i po odstavení magnetu v železe zůstane (remanentní magnetismus). U měkkého železa jest tento remanentní magnetismus malý u litiny a jmenovitě ocele silnější.
K výrobě magnetů trvalých používá se proto ocele (kostry stejnosměrných strojů, magnetová kola třífázových generátorů).
Dva magnety působí vzájemně na sebe tím způsobem, že se stejnojmenné poly navzájem odpuzují, kdežto nestejnojmenné se vzájemně přitahují. Nemagnetické železo bývá pak magnetem, a to jak polem severním, tak i jižním, přitahováno. Vliv magnetismu je na obou polech magnetu nejsilnější, kdežto v místech mezi oběma poly ležících se úplně ztrácí.
Prostor kolem magnetického polu, ve kterém se nám působnost magnetu jeví, nazýváme magnetickým působištěm čili magnetickým polem. (Rozeznáváme tudíž magnetický »pol« a magnetické »pole«!)
Polaritu polů zjistíme dle shora uvedeného snadno pomocí magnetické střelky: přitahuje-li konec magnetu severní pol střelky, máme před sebou pol jižní, je-li přitažen jižní pol střelky, máme před sebou pol severní.
Přiblížíme-li k magnetu kus nemagnetického železa, stává se toto železo též magnetické (magnetická indukce) a jeví rovněž účinky magnetu. Část magnetismu pak i po odstavení magnetu v železe zůstane (remanentní magnetismus). U měkkého železa jest tento remanentní magnetismus malý u litiny a jmenovitě ocele silnější.
K výrobě magnetů trvalých používá se proto ocele (kostry stejnosměrných strojů, magnetová kola třífázových generátorů).
Dva magnety působí vzájemně na sebe tím způsobem, že se stejnojmenné poly navzájem odpuzují, kdežto nestejnojmenné se vzájemně přitahují. Nemagnetické železo bývá pak magnetem, a to jak polem severním, tak i jižním, přitahováno. Vliv magnetismu je na obou polech magnetu nejsilnější, kdežto v místech mezi oběma poly ležících se úplně ztrácí.
Prostor kolem magnetického polu, ve kterém se nám působnost magnetu jeví, nazýváme magnetickým působištěm čili magnetickým polem. (Rozeznáváme tudíž magnetický »pol« a magnetické »pole«!)
Polaritu polů zjistíme dle shora uvedeného snadno pomocí magnetické střelky: přitahuje-li konec magnetu severní pol střelky, máme před sebou pol jižní, je-li přitažen jižní pol střelky, máme před sebou pol severní.
Přiblížíme-li k magnetu kus nemagnetického železa, stává se toto železo též magnetické (magnetická indukce) a jeví rovněž účinky magnetu. Část magnetismu pak i po odstavení magnetu v železe zůstane (remanentní magnetismus). U měkkého železa jest tento remanentní magnetismus malý u litiny a jmenovitě ocele silnější.
K výrobě magnetů trvalých používá se proto ocele (kostry stejnosměrných strojů, magnetová kola třífázových generátorů).
Dva magnety působí vzájemně na sebe tím způsobem, že se stejnojmenné poly navzájem odpuzují, kdežto nestejnojmenné se vzájemně přitahují. Nemagnetické železo bývá pak magnetem, a to jak polem severním, tak i jižním, přitahováno. Vliv magnetismu je na obou polech magnetu nejsilnější, kdežto v místech mezi oběma poly ležících se úplně ztrácí.
Prostor kolem magnetického polu, ve kterém se nám působnost magnetu jeví, nazýváme magnetickým působištěm čili magnetickým polem. (Rozeznáváme tudíž magnetický »pol« a magnetické »pole«!)
Polaritu polů zjistíme dle shora uvedeného snadno pomocí magnetické střelky: přitahuje-li konec magnetu severní pol střelky, máme před sebou pol jižní, je-li přitažen jižní pol střelky, máme před sebou pol severní.
Přiblížíme-li k magnetu kus nemagnetického železa, stává se toto železo též magnetické (magnetická indukce) a jeví rovněž účinky magnetu. Část magnetismu pak i po odstavení magnetu v železe zůstane (remanentní magnetismus). U měkkého železa jest tento remanentní magnetismus malý u litiny a jmenovitě ocele silnější.
K výrobě magnetů trvalých používá se proto ocele (kostry stejnosměrných strojů, magnetová kola třífázových generátorů).