Elektromagnetismus 1. (1913)

Magnetické pole možno vytvořiti též elektrickým proudem. Tak utvoří se magnetické pole kolem každého vodiče, prochází-li tímto elektrický proud, čímž si vysvětlujeme jednak vliv na magnetickou střelku, jednak vzájemné se přitahování a odpuzování dvou pod proudem se nalézajících vodičů. Silokřivky probíhají v tomto případě v soustředných kruzích kol vodiče, a to - hledíme-li na řez vodiče ve směru proudu - probíhají silokřivky ve směru ručiček na hodinkách (obr. 5.). Obrazně znázorňujeme tečkou na vodiči proud z roviny papíru vycházející, kdežto křížkem proud do roviny papíru vcházející. Vodiče dle obr. 6., jimiž prochází proud ve stejném směru, budou se vzájemně přitahovati, an silokřivky, vytvořeny jednotlivými vodiči, hledí spolu splynouti. Vodiče dle obr. 7., jimiž prochází proudy opačného směru, budou se oproti tomu odpuzovati.

Stočíme-li vodič do cívky o několika závitech, utvoří se magnetické pole stejného tvaru, jako u tyčového magnetu (obr. 8.).
Tím též podobná cívka jeví vlastnosti tyčového magnetu,prochází-li jí elektrický proud. Silokřivky probíhají zde vesměs vzduchem, tedy špatným vodičem magnetickým, následkem čehož jest magnetická sila cívky poměrně malá; vložíme-li však dovnitř cívky dobrý magnetický vodič, tedy železné jádro, tu značně vzroste počet silokřivek a železné jádro, se silně zmagnetisuje (elektromagnet) obr. 9.
Elektromagnet jest tím silnější, čím větší jest síla budícího proudu a čím větší jest počet závitů; jest tudíž jeho síla závislou na součinu těchto dvou hodnot, tedy na počtu amperů X závitů čili amperových závitů.

Pravidlo toto platí však jen do určité míry, totiž potud, pokud není železné jádro magneticky nasyceno, an pak i značným zvětšením počtu amperových závitů nedocílí se valného sesílení elektromagnetu. Polaritu elektromagnetu určíme dle následujícího pravidla:

Pohlížíme-li na jeden pol magnetu ve směru jeho osy a obíhá-li elektrický proud v navinuté cívce ve směru hodinových ručiček, jest pol, na nějž hledíme, polem jižním (obr. 10.). Obíhá-li proud ve směru opačném, jest to pol severní. Přerušíme-li proud v cívce, ztratí jádro ovšem ihned svůj magnetismus, až na nepatrný zbytek, t. j. magnetismus remanentní, o němž již svrchu byla učiněna zmínka.

Pravidlo toto platí však jen do určité míry, totiž potud, pokud není železné jádro magneticky nasyceno, an pak i značným zvětšením počtu amperových závitů nedocílí se valného sesílení elektromagnetu. Polaritu elektromagnetu určíme dle následujícího pravidla:

Pohlížíme-li na jeden pol magnetu ve směru jeho osy a obíhá-li elektrický proud v navinuté cívce ve směru hodinových ručiček, jest pol, na nějž hledíme, polem jižním (obr. 10.). Obíhá-li proud ve směru opačném, jest to pol severní. Přerušíme-li proud v cívce, ztratí jádro ovšem ihned svůj magnetismus, až na nepatrný zbytek, t. j. magnetismus remanentní, o němž již svrchu byla učiněna zmínka.

Pravidlo toto platí však jen do určité míry, totiž potud, pokud není železné jádro magneticky nasyceno, an pak i značným zvětšením počtu amperových závitů nedocílí se valného sesílení elektromagnetu. Polaritu elektromagnetu určíme dle následujícího pravidla:

Pohlížíme-li na jeden pol magnetu ve směru jeho osy a obíhá-li elektrický proud v navinuté cívce ve směru hodinových ručiček, jest pol, na nějž hledíme, polem jižním (obr. 10.). Obíhá-li proud ve směru opačném, jest to pol severní. Přerušíme-li proud v cívce, ztratí jádro ovšem ihned svůj magnetismus, až na nepatrný zbytek, t. j. magnetismus remanentní, o němž již svrchu byla učiněna zmínka.

Pravidlo toto platí však jen do určité míry, totiž potud, pokud není železné jádro magneticky nasyceno, an pak i značným zvětšením počtu amperových závitů nedocílí se valného sesílení elektromagnetu. Polaritu elektromagnetu určíme dle následujícího pravidla:

Pohlížíme-li na jeden pol magnetu ve směru jeho osy a obíhá-li elektrický proud v navinuté cívce ve směru hodinových ručiček, jest pol, na nějž hledíme, polem jižním (obr. 10.). Obíhá-li proud ve směru opačném, jest to pol severní. Přerušíme-li proud v cívce, ztratí jádro ovšem ihned svůj magnetismus, až na nepatrný zbytek, t. j. magnetismus remanentní, o němž již svrchu byla učiněna zmínka.

Pravidlo toto platí však jen do určité míry, totiž potud, pokud není železné jádro magneticky nasyceno, an pak i značným zvětšením počtu amperových závitů nedocílí se valného sesílení elektromagnetu. Polaritu elektromagnetu určíme dle následujícího pravidla:

Pohlížíme-li na jeden pol magnetu ve směru jeho osy a obíhá-li elektrický proud v navinuté cívce ve směru hodinových ručiček, jest pol, na nějž hledíme, polem jižním (obr. 10.). Obíhá-li proud ve směru opačném, jest to pol severní. Přerušíme-li proud v cívce, ztratí jádro ovšem ihned svůj magnetismus, až na nepatrný zbytek, t. j. magnetismus remanentní, o němž již svrchu byla učiněna zmínka.