U spínacího kontaktu termostatu je udávána hodnota v Amperech, která označuje, kolik elektrického proudu může kontaktem protékat. Při překročení této hodnoty dochází k přehřívání kontaktů, při spínání(přibližování se kontaktů) vzniká výboj (kontakt zajiskří), což vede k opalování kontaktů a postupně až k úplnému přehoření spínacího kontaktu.
Množství protékajícího proudu lze stanovit pomocí vztahu: I=P/U kde I je množství protékajícího proudu v Amperech [A], P je příkon připojeného spotřebiče (vytápění) ve Wattech [W] a U je napětí v síti ve Voltech [V].
Při výpočtu je potřeba pamatovat, že napětí v síti může kolísat a čím je napětí nižší (podpětí v síti) tím více proudu kontaktem protéká. K termostatům by proto nikdy neměly být připojovány spotřebiče, jejichž příkon se blíží k maximální hodnotě spínacího kontaktu. U prostorových termostatů může být povolený příkon připojeného spotřebiče dokonce omezen. Termostat má například spínací kontakt 16A, což odpovídá příkonu cca 3.500 W, v návodu je ale uvedeno, že maximální povolený spínaný příkon je 2.000 W.
Je to proto, že kontakt uvnitř termostatu v sepnutém stavu hřeje a ovlivňuje tím integrované prostorové čidlo. Termostat pak ukazuje vyšší teplotu, než v místnosti doopravdy je. Některé termostaty mají v programu zaveden algoritmus, kdy lze nastavit, jak výkonné topidlo je připojeno a podle toho naměřenou teplotu korigují, přesto je u výkonnějších topidel vhodnější řešit spínání přes silové relé – tzv. stykač – vyhneme se tím problémům s přesností měření teploty prostoru a prodlužuje se i životnost spínacích kontaktů.