Víte že klasickému CD je již přes dvacet let?

kritizován jak laiky tak odborníky.

Jak to ale vše začalo...

V sedmdesátých letech dvacátého století stále se rozvíjející "klasická" analogová technika dosáhla svého maxima. Konstruktéři se dostali na samou hranici fyzikálních, mechanických i elektrických vlastností v systémech s vinylovou deskou a přenoskou s raménkem, které se používali v gramofonové technice.

Nutno podotknout, že se jednalo o technologii velmi vyspělou a vysoce kvalitní. Ale už nebylo kam pokračovat. Jelikož se jednalo a analogovou technologii záznamu, bylo zřejmé, že další cesta se musí ubírat digitálním směrem.

Několik předních firem, hledajících návaznost za gramofonovými systémy se vydali vlastní cestou za hledáním pokroku:

Americká RCA vyvíjela videodesku s elektrostatickým snímáním.

Firmy Telefunken a Deca sázeli karty na systém se super jemnou drážkou a snímání piezoelektrickým mikrohrotem.

Japonská firma JVC zkoušela štěstí se systémem s elektrostatickým snímáním pod obchodním názvem Audio High Density.

V laboratořích Philips v Eindhovenu se rodí systém CD (Compact Disc).

Od počátku vývoje (1977) uplynuly dva roky a k vývojovým pracem na systému CD se přidává přední firma Sony. V roce 1981 se dále přidává firma Matsushita a tím je osud vývoje rozhodnut.Vložili-li tyto tři firmy do vývoje svoje investice, budou mít i společný zájem plod své práce zúročit.

Počáteční nedůvěra

Digitální kompaktní zvukový disk je představen na jaře 1982 v Nizozemí, na konferenci pro zvukovou techniku AES v sídle firmy Philips.

Ohlasy byly tak negativní, že komerčnímu prosazení na trhu nevěřili ani optimisté.

Kritika laiků a zejména odborníků se zaměřila na:

Složitou a náročnou technologii. na to aby byla komerčně úspěšná. Předpokládala se vysoká cena na trhu a tím nerealizovatelné rychlé a široké rozšíření.

Optická snímací hlava s polovodičovým laserem nebudila důvěru k účelům čtení zvukového záznamu.

Servosystémy sledování stopy se zdály přetechnizované a vyvolávali obavy časté poruchovosti.

Kódování zvuku, zabezpečení proti chybám se zdálo složité, včetně dekódovací elektroniky.

Nečekaný vzestup

Vývojářské firmy systému CD se však nezalekli počáteční nedůvěry a rozčarování a na svém systému dále pracovali. V roce 1982 se objevili první kompaktní disky i přehrávače na trhu v Japonsku a v roce 1983 i v Evropě a USA.

V roce 1985 se disky začali vyrábět i u nás v tehdejším ČSSR, ve společnosti Supraphon v Loděnicích u Prahy.

Rychlé ovládnutí trhu se dá připisovat pohotové snaze firem o maximální vychytání všech nedostatků a vyřešení všech potíží v počátečních fázích rozšiřování systému.

Poté, co se ukázalo, že systém je vhodný i pro záznam velkého objemu dat (CD-ROM) bylo rozhodnuto, že na trhu najde jako jediný široké využití a vytlačí všechny svoje tehdejší konkurenty.

Podzim CD?

Nástup systémů DVD a MP3 vyvolává otazníky, zda bude kompaktní disk brzy vytlačen. Pohlédnu-li však na svůj odborný archív čítající několik desítek CD-ROM s datovými záznamy, nevidím to tak horké.