#EH: Spínače tak, jak se o nich psalo v roce 1958

Předpisy ESČ 1950, § 10 305 až § 10 306; ČSN ESČ 69 - 1946, ČSN ESČ 142 - 1947, ČSN ESČ 300 - 1951)

Spínače jsou přístroje pro spínání a rozpínání elektrických obvodů. V domovních zařízeních se vesměs používá krabicových spínačů, které mají tvar krabice a lze je spínat ručně s nepatrnou námahou. Co do ovládání se dělí na spínače:

• otočné, které vypínají nebo zapínají elektrický obvod otáčením osy spínače,
• tlačítkové, u nichž se jedno nebo několik tlačítek při spínání jen stlačuje,
• páčkové, které se spínají přehazováním páčky,
• tahací, které se spínají taháním za isolační šňůru nebo řetízek, tyčku a pod.,
• pákové, u nichž má ovládací rukojeť tvar páky na uchopení,
• stiskací, které mají rukojeť ve tvaru knoflíku, za nějž se při spínání uchopí.

Spínače se vyrábějí co do použití v provedení pro místnosti suché, dále pro místnosti vlhké a konečně jako nepromokavé, které snesou bez poškození i ponoření do vody.

Má-li spínač jen polohu zapnutí a vypnutí, nazývá se vypínač. Má-li však spínač několik poloh na přepínání, nazývá se přepínač.

Vypínače rozdělujeme podle počtu pólů, které vypínají, a to: na jednopólové, dvojpólové, trojpólové a čtyřpólové (t. j. trojpólové s přerušením nulového vodiče).

Přepínače rozdělujeme podle účelu použití, a to na přepínače: skupinové, sériové, střídavé, křížové, regulační, jednopólové, dvojpólové a čtyřpólové.

Schéma použití a označení jednotlivých vypínačů a přepínačů je na následujícím obrázku, kde jsou znázorněny spínače otočné, avšak uvedená spojení platí analogicky i pro spínače páčkové nebo tlačítkové.

Spínače se upevňují buď na zdi na zasádrovaném dřevěném špalíku nebo jsou samy zapuštěny s isolační krabicí ve zdi. Krabicové spínače žárovek mají být, je-li to možno, 1,2 až 1,5m nad podlahou; jsou-li u dveří, mají být na straně, u které se dveře otvírají, ne na straně, kde by je zakrylo otevřené křídlo dveří.

Na spínači se musí vyznačit proud a napětí, pro něž je dimensován; například 6A, 250V nebo 6/250. Spínače do vlhka se musí na vnější straně krytu označit (jedna kapka); spínače nepromokavé mají označení dvě kapky.

S hlediska ochrany před nebezpečným dotykem se musí krabicové spínače konstruovat tak, aby nebylo možno dotknout se nahodile živých částí.

Jinak se mají vyrobit z isolantu, a to hlavně pouzdra chráněných a nepromokavých krabicových spínačů do 15A. Lakování nebo smaltování kovových částí nelze považovat za isolaci chránící před dotykem. Rukojeti krabicových spínačů (kohoutky, páčky, tlačítka a pod.) musí být z isolantu. Upevňovací šrouby, které jsou vodivě spojeny s kovovými částmi mechanismu, musí být rovněž chráněny před nahodilým dotykem. K těmto šroubům patří na př. šroub upevňující rukojeť. Kovové části mechanismu spínače (na př. osa) se musí odisolovat od živých částí. To značí, že i po odnětí isolované rukojeti, páčky nebo tlačítka při poškození musí být osa ještě isolována od vodivých částí.

Připojovací svorky spínačů musí být šroubové a jsou upevněny na isolační vložce tak, aby se při připojování vodičů neuvolnily. Musí mít takové provedení, aby se i při dostatečně silném tlaku vodič nepoškodil.

U svorek spínačů do vlhka a u nepromokavých spínačů musí být šroub nebo jeho matice z bronzu, mosazi nebo z jiného kovu, který nerezaví. U spojů vodičů z různých kovů se ovšem musí kovy volit v takovém pořadí, aby pak v provozu nenastala korose. Na př. lze spojovat ocel s mědí, ocel s hliníkem, ale ne hliník s mědí. U spojů z různých kovů je vždy nutné zamezit přístup vlhkosti. Styčná místa svorek musí být kovově čistá.

Kryt spínače se musí spolehlivě upevnit a zajistit proti otáčení a lze ho sejmout jen nástrojem. Otvory pro přívody vodičů v krytu musí být takové, aby bylo možno zavést do nich vodiče i s ochrannými obaly (trubkami, pancíři a pod.), aby je kryt vypínače dostatečně chránil.

Pouzdro spínačů do vlhka se musí zcela uzavřít a musí mít otvor na odpad sražené vody. Rovněž nepromokavé spínače musí být ve zcela uzavřeném pouzdru, které však nemá odpadní otvor. Pouzdro těchto spínačů se musí upravit tak, aby umožňovalo zavést dovnitř spínače nepromokavé vodiče.

Kontakty spínacího mechanismu musí být třecí nebo upravené tak, aby okysličováním nevzrůstal styčný otvor, který by škodil působení spínače. Spínání kontaktů se musí dít mžikově. Pohyblivé kontakty se pohybují skokem z jedné spínací polohy do druhé a tento skok musí začít již dříve, než se přeruší styk (při vypínání) nebo než se kontakty spojí (při zapínání). Pohyb kontaktů nesmí záviset na rychlosti, s jakou se pohybuje rukojeť. Pustí-li se rukojeť, musí se sama postavit do polohy, která odpovídá příslušné poloze pohyblivých kontaktů.

U spínačů do 380V musí být isolace mezi částmi vedoucími proud a mezi kovovými částmi nevedoucími proud taková, aby vydržela po 1 minutu střídavé zkušební napětí 2000V a u spínačů na 500V musí snést zkušební napětí 2500V, aniž nastane průraz nebo přeskok. lsolační odpor, měřený při stejnosměrném napětí asi 500V (na př. induktorem), nesmí být po 1 minutě menší než 2 megaohmy.

Normalisovaná úprava isolační kostry a pouzdra jednopólového spínače na omítku a spínače pod omítku je viditelná na obrázku.

Kostra a kryt spínačů
a) spínač na omítku - b) spínač pod omítku

U spínače na omítku se spodek upevňuje na podložku dvěma šrouby. Bakelitový kryt se musí zajistit proti otáčení a přitlačuje se ke spodku rukojeti, v niž je zapuštěna hlava šroubku vešroubovaného do osy spínače.

U spínače pod omítku se spodek drží v krabici na věšáku, který nemusí tvořit celý kruh, avšak musí se vždy zaručit mechanická pevnost při upevnění spodku v krabici. Věšák musí být tedy dostatečně tlustý a jeho dosedací plocha dosti široká, aby se vypínač v krabici nemohl kolíbat.

Na následujících obrázcích vidíme nejběžnější druhy domovních spínačů v provedení na omítku a pod omítku pro suché místnosti.

Běžné druhy domovních spínačů
a) až d) spínače na omítku - e) až g) spínače pod omítku (do krabice)

Otočných a páčkových spínačů se nejčastěji používá na proud do 6A, spínačů tlačítkových jen do 2A.

V provedení otočného spínače na obr. a) a e) se vyrábějí jednopólové a dvojpólové vypínače a dále skupinové, sériové, střídavé a křížové přepínače (jmenovité hodnoty 6A, 250V).

V páčkovém provedení spínačů na obr. b), c) a f) se vyrábějí tytéž druhy vypínačů a přepínačů jako při provedení otočných spínačů (na obr. c) je sériový přepínač). Kromě toho se v provedení vyznačeném na obr. b) vyrábějí trojpólové vypínače na jmenovité hodnoty 15A, 380V. Tyto vypínače jsou vhodné k zapínání akumulačních kamen a jiných trojfázových topných spotřebičů.

Jako tlačítkové spínače na obr. d) a g) se vyrábějí jenopólová tlačítka na 2A, 250V. Těchto tlačítek se používá k ovládání schodišťových automatů, stykačů a podobně.

Obvyklé spínače do vlhka je vidět na následujícím  obrázku.

Domovní spínače do vlhka
a) v pouzdře z lisovaného isolantu - b) v kovovém pouzdře

Oba druhy, z isolantu i z litiny, vyrábějí se jako vypínače jednopólové nebo dvojpólové a jako přepínače sériové, střídavé a křížové. Těchto spínačů se používá v instalacích s chráněnými vodiči a s pancéřovými trubkami. Při výběru spínačů z isolantu nebo kovu přihlížíme k mechanickému namáhání a chemickému působení. Z hlediska ochrany je lépe používat spínačů z isolantu.

Na elektroměrové desky a pro připojování větších spotřebičů se instalují v domovních elektrických zařízeních stiskací spínače.

Stiskací spínače pro větší spotřebiče
a) stiskací spínač pro suché místnosti - b) stiskací spínač do vlhka

Dimensují se obvykle na 15 nebo 25A. Stiskací spínač na obrázku a) se vyrábí jako dvojpólový nebo trojpólový vypínač a používá se ho v suchých místnostech.

Jeho kryt je připevněn ke spodku spínače dvěma šrouby a má na obou vstupních stranách vylamovací otvory s průměrem 22 a 29mm.

Spínač se ovládá táhlem, ukončeným isolační rukojetí ve tvaru knoflíku. Spíná se tlakem nebo úderem na rukojeť. Vypíná se mžikově prostým tahem za rukojeť, při čemž se nejprve napínají předstihové pružiny, které mžikově vymrští nože z kontaktních per.

Kryt spínače je z hnědého lisovaného isolantu.

Ve vlhku se používá dvojpólového nebo trojpólového vypínače, znázorněného na obr. b), který je zcela uzavřen v pouzdře z lisovaného isolantu. Víko pouzdra je připevněno ke spodku pouzdra čtyřmi šrouby. Pouzdro má tři vstupní postranní hrdla se závitem, z nichž dvě jsou na jedné a třetí na druhé straně pouzdra. Jedno vstupní hrdlo má těsnicí uzavírací zátku. Na dně pouzdra jsou dvě další vstupní hrdla, jejichž otvory jsou předlisovány na vylomení. Otvory pro odtok sražené vody jsou na obou stranách pouzdra; jeden z nich uzavírá šroubová zátka.

Visacích spínačů (šňůrových) se smí používat jen do 6A.

Jsou-li spínače instalovány u pojistek, musí se zapojit mezi zdroj a pojistky tak, aby pojistky byly po vypnutí vypínače bez napětí. Někdy však dovolují Předpisy ESČ výjimky.

Spínače jsou velmi důležité přístroje v každém elektrickém zařízení. Proto jsme jejich konstrukci a účelné úpravě věnovali více pozornosti.

Macháček, Cyril. Domovní elektrické instalace. Praha, 1958.