Odvod tepla z elektrických rozvaděčů je klasickou úlohou, kterou řeší každý projektant těchto zařízení. Běžné rozvaděče jak pro průmyslové objekty, tak pro administrativní nebo bytové budovy jsou navrhovány na přirozené chlazení přestupem tepla stěnou skříně rozvaděče do okolního prostředí. Chlazení těchto rozvaděčů je založeno na dostatečně velkém teplotním spádu mezi vnitřním prostředím rozvaděče a okolím a dostatečně velkou teplosměnnou plochou skříně rozvaděče. Dále se předpokládá relativně stabilní teplota okolního prostředí s nízkou relativní vlhkostí. Pokud výše uvedené podmínky nejsou splněny, může dojít v důsledku výkonových ztrát elektrického vybavení rozvaděče k jeho nadměrnému ohřevu a selhání funkce některých přístrojů. K selhání vnitřního vybavení rozvaděče však může dojít i vlivem příliš nízkých teplot a působením vlhkosti, zejména v případě použití elektronických přístrojů. Z těchto důvodů je nutné vnitřní teplotu rozvaděče udržovat v poměrně úzkém rozmezí, které je v některých případech pasivními metodami těžko dosažitelné.
Aktivní metody řízení vnitřní teploty
Mezi aktivní metody řízení vnitřní teploty rozvaděče řadíme všechny metody, využívající vnější energii pro dosažení požadované vnitřní teploty rozvaděče. Metody jsou založeny na nucené výměně tepla mezi rozvaděčem a okolním prostředím a to buď prostou nucenou výměnou vzduchu mezi vnitřním a vnějším prostředím rozvaděče (ventilace), výměnou tepla pomocí výměníku (výměníky vzduch/vzduch, vzduch/voda) nebo chladicí jednotkou vzduch/chladicí médium/vzduch s kompresorem. Volba chladicích systémů je ovlivněna požadovaným chladicím výkonem, rozdílem mezi požadovanou vnitřní teplotou rozvaděče a teplotou okolního prostředí a jejím kolísáním. V případě extrémních rozdílů vnějších teplot je v některých případech nutné použití přídavného topení.
Hlavní faktory:
Vedlejší faktory:
Pasivní chlazení:
Aktivní chlazení: