Rozvody za elektroměrem

Jak to bylo kdysi?
Do poloviny dvacátých let minulého století byly bytové rozvody prováděny jako povrchové stočenými vodiči s měděnými  jádry, gumovou izolací a textilním povrchem, které byly upevněny na porcelánové roubíky připevněné hřebem na zeď či strop. Přístroje, vypínače, zásuvky, ale i odbočné krabice byly rovněž porcelánové, montované na dřevěnou podložku připevněnou na zeď. Tento systém byl na kon­ci dvacátých a začátku třicátých let minulého století nahrazen skrytým rozvodem, vodiče (s měděným já­drem, gumovou izolací a napuštěným textilním povrchem) byly zatahovány do černých elektroinsta­lačních trubek, které byly pro užití ve ztížených podmínkách chráněny kovovým obalem. Tyto trubky by­ly doplněny tvarovými prvky. Součástí úložného materiálu byly i zapuštěné odbočné a přístrojové krabice (plechové s izolačním vyložením). Součástí byly i porcelánové vyústky. Tento systém se vyvinul na kon­ci 30. let v plně zapuštěný systém přístrojů (jehož repliky se dnes používají i v zemích západní Evropy v cenově nejvyšší kategorii).

Rozvody za elektroměrem můžeme v bytovém domě rozdělit
na rozvody ve veřejně přístupných prostorech, tj. na chodbách, schodišti, sklepě, na půdě apod. a na rozvody v bytech. Zařízení za elek­troměrem se účelně dělí na jednotlivé obvody, které jsou buď jednofázové, nebo podle potřeby též trojfázové. Je-li přívodní vedení trojfázové, je třeba jednotlivé jednofázové obvody v zařízení za elektroměrem uspořádat tak, aby všechny fáze přívodního vedení (odbočky k elektroměrům) byly pokud možno rovnoměrně zatěžovány. To platí též pro zapojování trojfázových spotřebičů sjednofázovými dílčími obvody (např. pro připojování akumulačních kamen, elektrických sporáků apod.).

Vedení za elektroměrem musí mít takové průřezy,
aby nebylo překročeno dovolené zatížení jed­notlivých obvodů při pravděpodobném největším proudu připojených spotřebičů. Vedení za elektroměrem nemá procházet místnostmi jiného uživatele. Jen nelze-li jinak, lze je takto vést, avšak musí být v trubkách bez krabic a bez přerušení vodičů nebo vodiči s kabely uloženými pod omítkou nebo v podlaze. V podlaze se vedení musí klást některým ze způsobů uvedených v ČSN 33 2000-5-52 ed. 2. Přívody do bytů se mají provést tak, aby jejich výměna v případě poruchy byla možná bez staveb­ních úprav. Za stavební úpravu se nepovažuje drážka v omítce.

Ukládání vodičů v bytech, zóny umístění vedení. Následující zásady platí pro umísťování skrytých vedení a rovněž pro umísťování zásuvek, spínačů a vývodů, které jsou v místnostech budov pro bydlení. Neplatí pro povrchově uložená vedení (tj. pro všechny způsoby uložení rozvodů na povrchu včetně lištových, v úložných kanálech atd.). Účelem těchto zásad je přesně vymezit instalační zóny, v nichž mohou být uložena elektrická ve­dení, aby při montáži či opravách dalšího zařízení (např. vodovodního nebo plynového potrubí, top­ného systému, upevněných zařizovacích předmětů atd.), resp. při následných pracích nebyla tato ve­dení ohrožena poškozením ...

---