Stykače (1.)

Stykače

Popis přístroje a rozdělení

Stykače jsou spínací přístroje určené pro časté spínání obvodů. Prakticky se jedná o mechanický zesilovač. Malou energií a dálkově ovládáme spínací přístroj (stykač), který ovládá spotřebič.

Jeho příkon je mnohonásobně vyšší než energie, kterou ovládáme stykač. Původně určené hlavně pro spínání asynchronních motorů. Stykač spíná převážně jmenovité proudy, ovšem někdy je potřeba spínat např. až desetinásobek jmenovitého proudu.

Stykače rozdělujeme na elektromagnetické, pneumatické a vačkové. Dále dle zhášení oblouku na vzduchové, olejové a vakuové. Další dělení dle použití:

Dnes se ovšem používá stále více bezkontaktní spínání (polovodičová) nebo vakuová řešení. Stykač má dvě polohy, klidovou (vypnuto) a pracovní (zapnuto). Dále se přístroj skládá z hlavních (silových) a pracovních (pomocných) kontaktů, které se ovládají společnou, pohyblivou kotvou elektromagnetu. Kolem hlavních (silových) kontaktů je zhášecí komora, která slouží k zhášení případného oblouku mezi kontakty.
Pro zhášení střídavých oblouků se používá deionova nebo izolační komora. Pro zhášení stejnosměrných oblouků je nutná izolační štěrbinová komora a zhášecí cívka. Proti zkratovým proudům chráníme stykače vhodným předjištěním (do série zapojenou pojistkou nebo jističem).
Zde se zmíním pouze o stykači lehké řady (kdysi označován VM). Obsahuje čtyři pomocné kontakty, dva zapínací a dva vypínací. Můstkové kontakty jsou poháněné elektromagnetem, vratná pružina zabezpečí klidový stav (bez napětí na ovládací cívce). Klidovým stavem rozumíme rozpojené silové kontakty, a mechanicky tomu příslušné stavy pracovních kontaktů.

Při ovládání motorů vřazujeme ještě mezi stykač a pohon "tepelné relé", které zabezpečuje tepelné jištění spínané zátěže. V tepelném relé se bimetal při průchodu většího proudu vychýlí a jeho kontakt způsobí vybavení stykače. Dnes se také používá přímé měření teploty vinutí motoru, (pomocí termistoru, pozistoru nebo spenzerových membrán), které vyhodnocuje elektronické relé.
Stykače se nejčastěji používali k ovládání světelných a motorových obvodů, a to pomocí tlačítek. Zapojení stykačů nazýváme "stykačovou kombinací" a nejznámější jsou:

Díky pomocným kontaktům, můžeme tvořit zapojení různě navzájem blokovaných stykačů. Pomocné kontakty také slouží k signalizaci stavu konkrétního stykače a mohou ovládat další stykače (resp. jiné přístroje relé,...).

Upozornění: Liniová schémata stykačových kombinací nejsou předmětem tohoto článku. Pokud ještě teď nejsou vidět níže v odkazech na související články, věřte, že brzy budou.