Měření izolačního odporu ZP dle ČSN EN 62353

K měření izolačního stavu norma ČSN EN 62353, v informativní příloze „A,“ uvádí následující: „Podle ČSN EN 60601-1 se měření izolačního odporu nepovažuje za  kritérium pro převzetí. Z tohoto důvodu, při absenci doporučení výrobce, lze pro stanovení kritérií převzetí použít místní požadavky nebo běžnou praxi.

Norma ČSN EN 62353 pouze poskytuje prostředky pro zkoušení izolačního odporu.“ Před vydáním IEC 60601-1 se v některých zemích používaly normy pro měření izolace zdravotnických prostředků. V té době nebylo možné měřit unikající proudy s přijatelnou přesností. Proto byl místo proudu tekoucího izolací měřen izolační odpor.
 
Před vlastním měřením se přístroj odpojí od napájecí sítě. Při měření jsou všechny spínače síťové části v provozní poloze zapnuto, aby byly v měření zahrnuty všechny izolace síťové části. Měření izolačního odporu se provádí stejnosměrným napětím 500V.  Aby se zabránilo poškození přístroje, smí se měření izolačního odporu mezi příložnými částmi a kolíkem ochranného uzemnění, eventuálně krytem, provádět pouze, je-li přístroj schopen tomuto měření odolat. Izolační odpor se dle ČSN EN 62353 měří podle následujících zapojení:
 

 
Měřicí obvod pro měření izolačního odporu mezi síťovou částí a ochrannou zemí u přístroje třídy ochran I a mezi síťovou částí a (neuzemněnými) přístupnými vodivými částmi u přístrojů třídy ochrany I a třídy ochrany II.




Měřicí obvod pro měření izolačního odporu mezi síťovou částí a příložnými částmi, které vytvářejí pacienstké připojení.