Praktické poznatky z revizí elektrických zařízení

Při praktickém provádění revizí elektro je ve většině případů největším problémem dostupnost podkladů pro provádění revize. Jestliže se jedná o výchozí revizi je situace poněkud lepší než při provádění revize pravidelné.

Podklady, které má mít revizní technik při provádění výchozí nebo pravidelné revize k dispozici, jsou uvedeny v ČSN 33 1500 v článku 4.1 a článku 4.2.

Pro připomenutí uvádím základní přehled podkladové dokumentace:

• dokumentace elektrického zařízení odpovídající skutečnému provedení,
• protokoly o určení vnějších vlivů, pokud nejsou součástí dokumentace,

• písemné doklady o provedení výchozích revizí částí elektrického zařízení,
• záznamy o kontrolách, zkouškách a měřeních provedených na elektrickém zařízení před jeho uvedením do provozu (protokoly o kusových zkouškách, prohlášení o shodě, průvodní dokumentace výrobců nainstalovaného zařízení, pokyny výrobců pro obsluhu a údržbu apod.),
• osvědčení a oprávnění elektromontážní firmy, která montáž provedla.

Předložená projektová dokumentace může být ve formě určené pro stavební povolení, dále jako prováděcí dokumentace pro realizaci stavby a dokumentace skutečného provedení. Pokud máme k dispozici dokumentaci skutečného provedení, lze říci, že je to ideální stav, který by měl být ve většině případů u nově provedených elektroinstalací. Proto je dobré, když má revizní technik možnost úzce spolupracovat s firmou provádějící elektromontážní práce a s projektantem, který projektovou dokumentaci vypracoval.

U pravidelných revizí se velice často setkáváme s neúplnou dokumentací nebo dokumentací neodpovídající skutečnému provedení.
Změny, které byly provedeny v průběhu provozu nejsou zaznamenány do stávající dokumentace a předložená dokumentace je tedy neaktuální vzhledem k novému využití objektů. Tento problém vzniká se změnou majitele, změnou využití a v neposlední řadě se stavebními úpravami objektu, které jsou prováděny bez projektové dokumentace.

V mnoha případech u starších objektů, které byly zrekonstruovány, není k dispozici žádná dokumentace, jistící prvky v rozvaděčích nejsou popsány tak, aby bylo zřejmé, jaké vývody jsou z rozvaděče napájeny a v mnoha případech rozvaděče postrádají výrobní štítky.

U strojních zařízení revidovaných podle ČSN EN 60204-1, ed. 2 (norma platná samostatně od 1. 6. 2009) máme dvě varianty. U nových strojních zařízení, které mají vypracovanou dokumentaci dle současně platných norem, zákonů, nařízení vlády atd.
je provádění revizí (kontrol) bez problémů. U starších a starých strojů je provádění revizí vždy složitější a problematické. Musíme hledat určité kompromisy způsobené především jinými požadavky technických norem na strojní zařízení. Jiné požadavky platily v době výroby posuzovaného strojního zařízení a jiné požadavky platí v současné době. Především bezpečnostní požadavky jsou v současné době náročnější a v určitých případech se bez úpravy nebo alespoň částečné rekonstrukce elektroinstalace strojního zařízení neobejdeme.

Každá právnická nebo podnikající fyzická osoba musí stanovit a pověřit osobu odpovědnou za elektrické zařízení. Tato osoba odpovídá za to, že elektrické zařízení (vč. elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů) je udržováno, provozováno
a revidováno dle platných technických předpisů a norem a že je bezpečné.

Samostatnou kapitolou jsou vnější vlivy. Pro jednoznačné vnější vlivy u objektů či prostorů, které jsou ve smyslu ČSN 33 2000-5-51 považovány za normální, není nutné protokol vypracovávat. Dle této normy bylo dohodnuto považovat za normální pouze vnější vlivy AA4, AB5 a ostatní vnější vlivy na úrovni vlivů XX1 (s výjimkou BC2).

Dále není nutné určovat vnější vlivy pro prostory, pro které existuje samostatná technická norma nebo technický předpis. V protokolu o určení vnějších vlivů se u těchto prostorů uvede pouze odkaz na normu nebo příslušný předpis, na jejichž základě byly vnější vlivy stanoveny. Klasickým příkladem jsou prostory s vanou, sprchou a umývací prostory, ve kterých jsou vnější vlivy stanoveny normu ČSN 33 2000-7-701.

Z praxe víme, že nás při revizích nečekají jenom prostory normální. A opět vznikají dohady mezi provozovatelem, revizním technikem a projektantem. A tak zvané stanovení vnějších vlivů pro potřeby revize revizním technikem není tím nejvhodnějším řešením.
Ale v praxi se především u jednoduchých revizí hodně používá. Normou je stanoveno, že protokol má být vypracován odbornou komisí. Jasné je, že členem komise musí být člověk s elektrotechnickým vzděláním a znalostí elektrotechnických norem. Ale na straně druhé je nutné, aby v komisi byly zastoupeny všechny odbornosti, které mají znalosti o provozu a nainstalovaných technologiích. Provozovatel si mnohdy ani neuvědomuje, že revizní technik může určit vnější vlivy nesprávně a stanovit opatření, která si mohou vyžádat zbytečné investice. V daném prostoru, vzhledem ke skutečným vnějším vlivům prostě není nutné předělávat elektroinstalaci tak, aby splňovala krytí IP54. V horším případě může dojit k situaci kdy "podceněné vnější vlivy" způsobí požár, výbuch nebo úraz elektrickým proudem.

V případě provozů a pracovišť v prostředí s nebezpečím výbuchu se obrazně řečeno dostáváme na tenký led, a to v případě, kdy zaměstnavatel (provozovatel) nemá splněny požadavky NV č. 406/2004 "O bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu". V tomto případě je snad lepší přenechat provedení revize odvážnější konkurenci.
Je nutné si uvědomit, že je ve smyslu ČSN EN 50110-1 ed.2 čl. 3.4.2, práce na elektrickém zařízení. Revizí jsou myšlena všechna opatření, kterými se zajišťuje shoda hotové elektrické instalace s harmonizačními dokumenty souboru HD 60 384 (řada norem ČSN 33 2000).

Jak již bylo několikrát zdůrazňováno, revize se skládá ze dvou základních úkonů a to prohlídky a zkoušení (včetně měření), a to by mělo být vždy v revizní zprávě jednoznačně určeno. Prohlídka je přezkoumání elektrické instalace s využitím všech smyslů a veškerého důvtipu, aby se zjistilo, zda je tato instalace řádně provedena.

Zkoušení je provedení důkazů, s jejichž pomocí je ověřena účinnost ochranných opatření v elektrické instalaci. Zahrnuje při použití vhodných měřicích přístrojů zjištění těch hodnot, které nemohli být určeny prohlídkou. Součástí zkoušení je i měření.

Toto bylo pouze několik definicí pro osvěžení paměti, ale praktické provádění revize je praktické provádění revize se všemi záludnostmi a problémy, se kterými se musejí revizní technici v praxi lépe či hůře vypořádat.

Prohlídka v praxi na stavbě znamená neustálé dohadování, protože všichni včetně stavbařů jsou většinou ve skluzu, honí se termíny jedna profese musí navazovat na druhou a všichni musí spolupracovat. Je důležité prohlédnout uložení kabelových vedení v zemi, zkontrolovat hloubku před zahozením výkopu, položení výstražných fólií. Zkontrolovat prostupy, způsob instalace zemničů a uzemňovacích vývodů atd. Prohlídkou se musí potvrdit, že trvale připojené elektrické předměty vyhovují bezpečnostním požadavkům příslušných norem pro zařízení a nejsou viditelně poškozeny do té míry, že by to mohlo ohrozit bezpečnost.

Prohlídka musí být provedena před zkoušením a obvykle se provádí, jestliže je celá instalace bez napětí. Z praktického hlediska je nutné prohlédnout v daném čase především ty části instalace, které budou postupem stavebních prací zakryty.

Zkoušení je v praxi prováděno opět v závislosti na postupu stavebních prací, kdy určité části instalace jsou v zápětí po montáži uvedeny pod napětí a měření izolačních odporů určitých kabelových vedení už je v pozdější době neproveditelné.

V neposlední řadě je nutné připomenout, že výchozí revize musí být bez závad, což pro revizní techniky znamená donutit dodavatele elektromontážních prací, aby montáž byla provedena dle projektové dokumentace, platných zákonů a norem a samozřejmě reálně odstranit zjištěné závady a nedostatky před dokončením revize samotné. Připomínám, že toto je vše ideální případ a někdy se to povede a bohužel někdy se toto nepovede a pak opravdu záleží jen a jen na revizním technikovi, jak se k tomu postaví, ale to jistě řada z vás zná z vlastní zkušenosti velice dobře.

Revizní technik musí ve vlastním zájmu uvést a přesně stanovit rozsah revidovaného zařízení, aby bylo prokazatelně zřejmé, co bylo předmětem jeho revize.

A tvrdíme-li, že revizní technik posuzuje pouze technický stav zařízení z hlediska jeho bezpečnosti, a že toto je jeho jediná povinnost, pak z toho vyplývá, že revizní technik neodpovídá ani za odstraňování závad, ani za to, že na zařízení dojde k závadě a ani za dodržování revizních lhůt.

Milan Dolenský, revizní technik

Kompletní přednášku naleznete v tomto sborníku ...