EH: Z jakých důvodů vznikly střídavé motory s komutátorem (1972)

---

Výhodná výroba třífázového proudu, jeho hospodářský přenos i rozvod a velké rozšíření nejjednoduššího a nejlevnějšího asynchronního motoru zatlačily používání stejnosměrného proudu se stejnosměrným motorem na začátku našeho století do pozadí. Jelikož indukční motor, nenáročný na obsluhu, nelze hospodárně regulovat na nižší otáčky a na nadsynchronní otáčky vůbec ne a jelikož u jinak výhodného synchronního motoru jsou otáčky jen synchronní, začalo na sklonku 19. stol. přemýšlet o konstrukci střídavého derivačního motoru, který by měl výhody jednosměrného derivačního motoru, tj. dobrý záběrový moment a širokou i hospodárnou regulaci otáček.

Protože stejnosměrný motor lze poměrně snadno upravit na požadovanou otáčivou charakteristiku, zkoušeli jej napájet jednofázovým střídavým proudem. Jak víme, změnou směru proudu jen v budícím vinutí nebo jen ve vinutí kotvy stejnosměrného motoru změníme směr chodu motoru (reverzujeme ho). Ale při současné změně proudu v obou vinutích směr chodu motoru je stejný jako před změnou. Vidět je to výše na obrázku přičemž směr pohybu řidiče určíme pravidlem levé ruky. Kdybychom tedy např. při stejnosměrném sériovém motoru pravidelně a rychle měnily současně směr proudu v magnátech a v kotvě nějakým přepínačem, točily by se, a to stejným směrem jako při stejnosměrném proudu.

Zdálo by se tedy, že každý stejnosměrný motor pracuje stejně dobře při střídavém proudu jako při stejnosměrném proudu. No není tomu tak. Vliv střídavého magnetického pole vyžaduje speciální úpravu v konstrukci stejnosměrného stroje, zejména komutátoru a magnetického obvodu z plechů, a když střídavý proud, zejména třífázový, komplikuje i činnost komutatorového motoru, jsou tyto motory konstrukčně nejsložitější, nejtěžší elektrické stroje.

---