První plynárna

PRVNÍ PLYNÁRNA
Našel se člověk, kterého napadlo, že je možno získat hořlavý plyn nejen v lampě, nýbrž také v plynárně, odkud se dá vést potrubím do hořáku. K získání plynu nepoužil loje, ale uhlí, jež je lacinější.

Jedna z prvních plynáren postavená v Paříži

Jmenoval se William Murdock. Je to tentýž Murdock, který sestrojil v Anglii první lokomotivu.
Murdock byl nejdříve dělníkem, pak inženýrem v továrně Boultona a Watta, v první továrně na parní stroje.
Při té slavné továrně zařídil Murdock první plynárnu.
Nebylo to snadné.
Murdock věděl, že k získání hořlavého plynu je třeba nahřívat uhli.
Začne-li se však uhlí zahřívat, shoří, a žádný plyn se tak z něho nedostane.
Jak vyváznout z toho začarovaného kruhu?
Murdock svůj úkol vyřešil jednoduše.
Začal nahřívat uhlí ne v otevřené peci, ale v uzavřeném kotli, v "retortě", kam neměl vzduch přístup. Bez vzduchu svítiplyn nehoří a dá se zavést potrubím, kam e třeba. Ale je tu ještě jedna obtíž.
Z uhlí dostáváme plyn zároveň s dehtovými a vodními parami. Když je svítiplyn odveden z retorty, ochlazuje se a páry se srážejí v tekutinu.
Kdyby se takový plyn pustil potrubím, velmi rychle by se zaneslo.

Plynárna s výkonem 450000m³ za den

Aby se to nestalo, snaží se v plynárnách oddělit co možno nejpečlivěji plyn od dehtu a vody. Proto ho chladí, nechávají ho projít chladičem, to je řadou svislých rour, jež jsou zevně ochlazovány vzduchem nebo vodou. V chladiči se vodní a dehtové páry srážejí a odtékají a plyn proudí dál k hořákům.
Současně s Murdockem se také Francouz Lebon zabýval pokusy s plynovým osvětlením.
Roku 1811 byla v "Časopise všech nových vynálezů, objevů a správek" uveřejněna tato poznámka:

"Pan Lebon v Paříži dokázal, že pečlivě zachyceným kouřem je možno docílit příjemné teploty a velmi jasného světla. Při pokusu se svým vynálezem osvětlil kromě sedmi pokojů i celou zahradu. Vynálezce pojmenoval svůj přístroj thermolampou, to jest teplosvětlem."

Lebonův pokus s teplosvětlem

Sestrojit plynový hořák nebylo už zdaleka tak těžké, jako bylo sestrojení lampy. Stačilo jen nasadit na konec roury, kterou proudil plyn, čepičku se štěrbinou pro východ plynu, a tak vznikl jasný plamen.
Později přišli na to, že i v tomto případě se má použít Argandova hořáku.
V Argandově plynovém hořáku je místo jedné štěrbiny mnoho maličkých otvorů, rozmístěných po kružnici. Vzduch vniká do hořáku. A stejně jako u obyčejné lampy se na hořák nasazuje cylindr.
V té době, kdy se objevilo plynové osvětlení, byly olejové lampy už tak dobře zařízeny, že vynálezci plynových svítilen mohli užít hotových vzorů.
Plyn nezapůsobil na lidi v té době menším dojmem než vynalezení rozhlasu nebo letadla v našem století.
Mluvilo se jenom o plynu. V novinách psali: "Ve dne v noci může v pokoji hořet oheň a není třeba, aby ho někdo opatroval. Lze ho vést dolů se stropu, odkud bude do celého pokoje vyzařovat své světlo, nezastíněné svícnem a nezakalené kouřem."
V humoristických časopisech z té doby byste nalezli spoustu veršíků,obrázků a karikatur plynového osvětlení.
Na jedné z těch karikatur je nastrojená dáma a vedle ní ušmudlaná žebračka. Dáma má na ramenou místo hlavy zářící plynovou svítilnu a žebračka jen slabě svítící olejovou lampičku.

Plynojem s obsahem 150000m³

Na jiném obrázku je nakreslena plynová svítilna, jak tančí na tenoučkých nožkách, a vedle ní je lojová svíčka, tající, ošklivá. Pod tou svíčkou, jako pod stromem, sedí dva lidé: dědeček s knihou a paní s punčochou a pletacími jehlicemi. Marně se snaží pracovat při matném světle svíčky. Rozehřátý lůj jim kape na hlavy.

Princip plynojemu

V Petrohradě se první plynové svítilny objevily roku 1825; svítilo se jimi v hlavním štábu.
Ve čtyřicátých letech byla plynem osvětlena petrohradská tržnice. Obchodníci se dlouho neodvažovali zavést plyn, báli se požárů a výbuchů.
Nyní jsou téměř ve všech velkých městech plynárny.
V potrubí, položeném pod zemí, proudí plyn pod ulicemi jako voda ve vodovodu.
Rozdíl je jen ten, že nádrže ha vodu se stavějí co nejvýše, aby voda tekla pod tlakem a vystoupila do vyšších poschodí. Avšak plynárny bývají zřizovány v nejnižší části města. Plyn je velmi lehký. Nahoru se dostává snadněji než dolů.
Plyn neslouží jen k osvětlování. U nás i za hranicemi se užívá plynových sporáků k vaření.

STP1/11: Michail Iljin, Praha 1955