Princip třífázových motorů asynchronních
Třífázové motory, jichž se všeobecně užívá, jsou t. zv. asynchronní, lišící se od třífázových motorů synchronních tím, že místo magnetového kola s magnety, buzenými stejnosměrným proudem, uložen jest v dutině statoru - úzkou vzduchovou mezerou od něho oddělen - válec, jenž právě tak jako kotva stejnosměrného stroje složen jest z tenkých železných, od sebe papírovými vložkami isolovaných plechů. Válec ten nazýváme rotorem.
Rotor čili kotva třífázového motoru opatřena jest na svém obvodu drážkami, v nichž jsou uloženy měděné vodiče.

Vlivem střídavého proudu, probíhajícího ve vodičích statoru, povstává indukcí také ve vodičích rotoru elektrický proud střídavý, jenž ze železného jádra kotvy utvoří silný elektromagnet. Úkaz ten vysvětlíme si blíže následovně: Pozorujeme-li stator třífázového motoru z obr. 101. v okamžiku, kdy proud ve fázi III jest právě nejsilnější, vidíme, že vlivem proudů ve vodičích statorů protékajících, povstane elektromagnetické pole, jehož silokřivky probíhají, jak na obr. 102. naznačeno, částečně v železe statoru, částečně pak - procházejíce vzduchovou mezerou - též v železe rotoru.

V příštím okamžiku, kdy stoupá síla rotoru ve fázi II, přesune se samozřejmě též toto magnetické pole do polohy jiné. V dalším momentu nabývá proud ve fázi I největší síly a utvoří magnetické pole, které jest opět proti dřívějšímu dále natočeno.
Zkrátka: magnetické pole v obr. 102. šipkami naznačené bude se v uvedeném směru otáčeti a nazýváme je proto magnetické pole točivé.
Stejně točivé magnetické pole by povstalo, kdyby ku př. bylo napájeno vinutí statoru stejnosměrným proudem, avšak celý stator by se rychlostí odpovídající periodám třífázového proudu otáčel.
Silokřivky točivého magnetického pole protínají se značnou rychlostí vodiče umístěné na obvodu rotoru, musí tudíž dle zákona o elektromagnetické indukci indukovati v těchto vodičích elektrický proud. Totéž děje se u stejnosměrných strojů, jenže s tím rozdílem, že u těchto se magnetické pole nachází v klidu a kotva s vodiči se točí kdežto u třifázových motorů asynchronních otáčí se magnetové pole a kotva z počátku, t. j. při spouštěni motoru, jest v klidu. Vlivem indukovaných proudů ve vodičích rotoru stává se však železné jádro rotoru silným elektromagnetem a jelikož se může v ložiskách natáčeti, běží s točivým magnetickým polem zároveň a může vykonávati práci. Motory ty nazýváme asynchronní, ježto kotva neběží soudobně čili synchronně s točivým magnetickým polem, nýbrž zůstává poněkud pozadu. Úkaz ten jest snadno vysvětlitelným, neboť musíme uvážiti, že - kdyby kotva třífázového motoru běžela soudobně čili synchronně t. j. stejnou rychlostí s točivým magnetickým polem - nenastalo by samozřejmě žádné protínáni silokřivek; ve vinutí rotoru by pak ovšem nemohl též povstati žádný proud, jádro motoru by nebylo magnetické a jedna podmínka pro otáčení se rotoru by scházela; pohyb by pak vůbec nemohl nastati. Úkaz, že rotor třífázového motoru asynchronního zůstává za točivým statorovým polem poněkud pozadu, nazýváme skluzem. Při běhu motoru na prázdno jest skluz nejmenší, při zatížení nepatrně stoupá. Jsou-li ku př. synchronní obrátky točivého pole statorového čili primerního 1500, jest počet obrátek kotvy as 1450 v minutě.
Veškeré v rotoru uložené tyče musí býti ovšem spojeny na krátko, an by v nich jinak nemohl povstati proud. Spojení to děje se u malých motorů tak, že tyče jsou na čelních stranách rotoru navzájem spojeny na krátko vodivým kroužkem a nazýváme proto takové motory: třífázové motory s kotvou na krátko.