ČNTL: Domácí elektrospotřebiče - Varné desky

... dokončení

Varné desky

Elektrické vaření začínalo před sto lety otevřenými šamotovými plotýnkami s topnou spirálou uloženou v jejich spirálové drážce. Až do přelomu 21. století převládaly vařiče a varné desky s litinovými plotýnkami. V současnosti je vytlačují jednoduše udržovatelné sklokeramické desky s varnými zónami, které jsou vyhřívány odporovými články nebo jsou s indukčním ohřevem, patentovaným roku 1986 společností Telefunken. Jsou buď součástí kombinovaného sporáku, což omezuje jejich šířku na 60cm, nebo se nabízejí jako vestavné panely se šíří 30, 60 a 90cm s různou úpravou okrajů – osazené rámečkem nebo se sbroušenými hranami, a převážně se ovládají dotykovými senzorovými tlačítky. Výrobu dodnes nepřekonaných sklokeramických desek z ceranu zahájil a hromadně produkuje světový koncern Schott Glas.
Levnější panely s litinovými nebo smaltovanými plotýnkami se stále ještě nabízejí s průměry od 110 do 180mm, umožňují nastavení až šesti regulačních stupňů výkonu obvykle od 150 do 1500W. Účinnost ohřevu je i u nejnovějšího rychlovarného typu (odlišeného červeným terčíkem ve středu plotýnky) asi 50%, rozběh po zapnutí je příliš pomalý, většina uživatelů nedokáže optimálně využít tzv. zbytkového tepla plotýnek.
Oproti nim se opticky vyznačené varné zóny na povrchu sklokeramických desek rozehřejí působením až tříokruhových odporových těles do červeného žáru na teplotu 600 až 800°C již několik vteřin po zapnutí. Novější rychlovarné zóny s označením High Speed, Hi-light apod. mají příkon 1200, 1800 až 2300W, takže nejrozšířenější varné desky se čtyřmi zónami mají celkový příkon až 7,4kW, což zvládne jen napojení na třífázovou soustavu 400V 3N.
Nabízejí se jako vestavné se senzorovým ovládáním přímo na desce nebo bez ovládání, které je přeneseno na panel vestavného sporáku nebo trouby. Zóny obvykle umožňují nastavení 9 až 12 stupňů výkonu, z nichž nejnižší slouží k udržování pokrmu na servírovací teplotě. Komfortní sklokeramické panely (např. Gaggenau, Miele, Siemens) s tzv. autofokusem přizpůsobují díky senzorové technice velikost zóny automaticky rozměru dna použitého kovového nádobí, po jeho sejmutí přívod proudu odpojí. Vlastní elektronika (obvykle 5V) i silový přívod a rozvod (230V) jsou umístěny ve skříňce pod sklokeramickou deskou.

Nejnovější úprava senzorového ovládání varné desky dotykem prstu na symbolech, natištěných na fazetce panelu (Foto Siemens)

Inteligentní elektronika s mikroprocesorem dokáže blokovat nesprávnou manipulaci, po zapnutí přepne nejvyšší výkon (tzv. Jet-start), který po náběhu automaticky přepne na nastavený stupeň výkonu, a v roli dětské pojistky zabraňuje nežádoucímu přepínání například při čištění desky.
Ještě rychleji se ohřívají zóny s halogenovými trubicemi, s nimiž poprvé pod názvem „Pure halogen“ přišel Bauknecht roku 1996. Wolframové spirály v halogenovém plynu se mohou rozžhavit až na 2100°C a intenzivní tepelné záření je na zónu soustředěno hliníkovými parabolami. Trubice však vykazují nízkou životnost, proto většina výrobců přichází s kompromisem – kombinují jako společný zdroj tepla pod varnou zónou odporovou elektrickou spirálu a halogenovou trubici. Halogenová trubice bleskurychle naběhne na plný výkon a automaticky se vypne, jakmile odporové spirály dosáhnou požadované teploty.

 
Induktory, vysokofrekvenční generátor a tištěný panel s ovládací elektronikou po sejmutí indukční varné desky

Rychlostí ohřevu a komfortem překonávají sklokeramické panely s indukčním ohřevem všechny předchozí způsoby. Pod každou varnou zónou je umístěn vysokofrekvenčním generátorem (20–35kHz) napájený induktor, usměrňující elektromagnetické pole ke dnu nádobí z ferromagnetického kovu. V něm se indukují vířivé proudy, které dno i pokrm uvnitř ohřívají – deska sama však zůstává chladná.

Varný senzor na okraji sklokeramického panelu kontroluje teplotu pokrmu s přesností 1°C

Nejrozšířenější vestavné desky s varnými indukčními zónami přijdou na 15 až 30 tisíc korun, jsou však prakticky nezničitelné a zaplatí se úsporami na energii a času.
K automatizaci vaření a tepelné úpravy pokrmů nejvíce přispívají buď varné senzory (patent Siemens), které kontrolují teplotu povrchu varné nádoby s přesností kolem 1°C, nebo pečící senzory, signalizující kontrolkou i akusticky dosažení požadované či programované teploty pokrmu. Uživatel si může odskočit od vaření, protože automatika zabrání překypění nebo rozvaření pokrmu.

Ing. Jan Tůma

Seriál vyšel v časopisu Elektroinstalatér.
Více o tomto dvouměsíčníku se můžete dozvědět zde.