Olejové vypínače (rok 1913)
Olejové vypínače
Pro vysoké napětí zavedeny jsou výhradně olejové vypínače. U olejových vypínačů jsou kontakty, mezi nimiž nastává přerušení proudu, ponořeny do nádoby s olejem. Při vypnutí vniká olej do povstalé mezery mezi vzdalujícími se kontakty a zamezí utvoření se světelného oblouku. Vnitřní zařízení olejového vypínače ukazuje obraz 127.
Oba konce každé fáze provedeny jsou pomocí průchodů pro vysoké napětí skrze litinové víko vypínače k pérovým kolmo stojícím kontaktům. Při zapnutí vsune se vždy mezi dva kontakty jedné a téže fáze kontaktní nůž a tím proudokruh uzavře. Tři takové nože upevněny jsou vedle sebe na společné příčce. Nože ty jsou jak od sebe, tak i od příčky porcelánovými isolátory pro vysoké napětí dobře isolovány. Proud přeruší se v každé fázi současně na dvou místech, takže na každý kontakt přijde pouze poloviční napětí. Nože i kontakty ponořeny jsou do plechové nádoby, naplněné olejem. Pohyb kontaktových nožů nahoru a dolů děje se od hřídele, uložené - vodorovně ve víku olejového vypínače a opatřené po obou stranách klikami pomocí dvou táhel. Natáčeni hřídele děje se ručním kolečkem. Plechovou nádobu i s olejovým plněním lze spouštěti dolů, čímž kdykoliv umožněna jest prohlídka kontaktů, samozřejmě jen po úplném odpojení vypínače od sítě.
Jelikož při vysokém napětí umístěn jest vždy vypínač ve zvláštní, od strojovny oddělené místnosti, kdežto příslušné ruční kolečko umístěno jest ve strojovně, nutno často použíti mechanických převodů buď pákových nebo řetízkových. U ručního kolečka umístěny jsou pak signální různobarevné žárovky, dle kterých lze seznati, je-li vypínač ve stavu zapnutém anebo vypnutém.