(Dielectric) Vlastnost určité látky být elektricky nevodivý, tedy izolující. Jako dielektrikum se označuje elektricky izolující látka, ve které vnější elektrické pole (např. mezi deskami kondenzátoru) vytváří pole opačné polarity. Dielektrikum působí tak, že statické elektrické pole zůstane zachováno i bez neustálého přívodu elektrického náboje.