Vznik jalového proudu
Vznik jalového proudu... Za normálních provozních podmínek některá elektrická zařízení (elektrické motory, svářečky, zářivky) nespotřebovávají ze sítě pouze činnou energii, ale i energii jalovou. Ta je nezbytná, z fyzikálního hlediska, pro zajištění správné funkce těchto zařízení. Součet obou energií ale zatěžuje přenosové sítě. Snahou je připojit ke spotřebiči správně navržený kondenzátor, který dodává jalovou energii přímo spotřebiči. Sníží se tím velikost jalové energie přenášené po síti. Toto řešení označujeme kompenzací jalové energie.
Kvalita kompenzace se udává účiníkem cos φ, což je poměr činného a zdánlivého výkonu. Ideálním stavem je docílit cos φ=1. Odběratel v ČR je penalizován za účiník nižší než 0,95.
Jsou používány tyto druhy kompenzace: individuální, skupinová a centrální. U individuální kompenzace je kondenzátor spínán přímo se spotřebičem. Skupinová a centrální kompenzace je vhodná pro rozsáhlejší elektrické systémy s proměnnou zátěží. Spínání kondenzátorů je řízeno mikroprocesorovým regulátorem, který zajišťuje dosažení optimálního účiníku.
Jalový výkon potřebný k dosažení požadovaného účiníku:
Všechny prvky sítě je nutno dimenzovat na efektivní hodnotu proudu. Ztráty v síti jsou také úměrné efektivnímu proudu, dokonce jeho druhé mocnině, takže odběr jalového výkonu podstatně zvyšuje v síti. Kromě toho má na svědomí velkou část nepříznivého kolísání napětí sítě. Dle Energetického zákona č. 458/2000 Sb. je odběratel povinen dodržovat účiník v rozsahu 0,95 - 1, pokud není dohodnuto jinak. U téhož motoru je potřeba jalového proudu přibližně stejně, je-li motor zatížen úplně, částečně nebo vůbec. To znamená, že zatížený motor má podle typu účiník v rozmezí 0,7 - 0,9. Motor běžící naprázdno však může mít účiník menší než 0,1. Z těchto důvodů je potřeba vybavit provoz vhodnou kompenzací.