Magnetické silokřivky (1913)
Účinky magnetů můžeme si vysvětliti tím způsobem, že z magnetických polů vychází jakýsi proud, podobný elektrickému proudu. Proud ten vychází ze severního polu magnetu do vzduchového prostoru a z tohoto se opět vrací k polu jižnímu. Oblast tohoto proudu nazýváme magnetickým polem a dráhy, jimiž se magnetický proud béře, jmenujeme silokřivkami magnetickými. Směr těchto silokřivek jde tudíž vždy od polu severního k polu jižnímu.
Hustota silokřivek znázorňuje nám pak v tom kterém místě sílu magnetického pole a jest dle toho vliv magnetický nejsilnější tam, kde hustota křivek jest největší, t.j. na polech magnetů. Jako u proudu elektrického, rozeznáváme i zde dobré a špatné vodiče magnetické: dobrý magnetický vodič jest železo, špatný ku př. vzduch. Vložíme-li do magnetického pole kus železa, prochází pak většina silokřivek tímto železem a pouze nepatrná část okolním prostorem vzduchovým. V níže uvedených obrazcích znázorněn jest směr silokřivek, jakož i různá síla magnetického pole pro některé tvary magnetů, a to: magnet tyčkový (obr. 2.), magnet podkovitý (obr. 3.) a magnet kruhový, jenž jest vložen do cizího magnetického pole (obr. 4.).