Kabel obsahuje dva nebo více elektrických nebo optických vodičů spojených společnou izolací (pláštěm). Jednotlivé vodiče (žíly) kabelu mohou být nejen z plného drátu, ale také z laněného (složeného z tenkých drátků). Takový vodič se označuje lidově jako licna.
Žíly silnoproudých kabelů už od průřezu 25 mm2 jsou složené z jednotlivých tenčích drátů. Žíly je tak možné zformovat a dosáhnout kruhového průřezu výsledného kabelu. Mluvíme potom o sektorovaném vodiči. Kabel nemusí obsahovat jen elektrické vodiče, ale i například optické vlákno nebo několik koaxiálních kabelů. Kabely jsou nejčastěji používané k přenosu elektrické energie a optických signálů.
Nejzákladnější rozdělení elektrických kabelů je na silové pro rozvod elektrické energie a slaboproudé, to jsou kabely datové, sdělovací, ovládací.
Wikipedia
(Cable) Soustava navzájem elektricky izolovaných a mechanicky spojených elektrických vodičů, která slouží k přenosu elektrické energie, dat nebo signálů mezi zdrojem a spotřebičem (u datových kabelů mezi vysílačem a přijímačem).
Svazek žil nebo jednotlivá
žíla je obklopená obalujícími vrstvami (pláštěm). Plášť (obaly) chrání žíly před škodlivými vlivy všeho druhu. Podle použití se rozlišují kabely silové a sdělovací, podle konstrukce (umístění a počtu vodičů, použitého materiálu, ochrany proti klimatickým vlivům…) například kabely symetrické, nesymetrické (koaxiální), stíněné, nestíněné, supravodivé, ploché, n-žilové (n je počet vodičů), zemní, podmořské, vysokonapěťové, pancéřované, optické. Podle provedení se označují také jako „vodiče“. Exaktní rozlišení těchto pojmů není možné. Obecně mluvíme o kabelech, jedná-li se o vícežilová provedení a o vodičích v případě jednožilových variant.
Ing. Karel Krejza