Už je dnes každému jasné, že bez elektrické energie se neobejde žádné odvětví. Proto stále pracujeme na tom, aby nové poznatky byly uváděny do praxe. To vyvolává potřebu úprav stávajících norem a předpisů. Takže je nutné stále sledovat vývoj v této oblasti. Zvykli jsme si, že každé elektrické zařízení se před uvedením do provozu a pak v provozu ve stanovených lhůtách musí podrobit revizi. Tyto revize platí pro všechna elektrická zařízení.

Prováděné revize jsou stejné a základní postupy se neliší od standardní revize, tj. postupujeme podle ČSN 33 2000-6 a její části 61 pro výchozí revizi a části 62 pro pravidelnou revizi.

K revizím na částech nad 1kV:
ty mají určité odchylky, i když je jasné, že úkony se provádějí stejné. Napěťová hladina však určuje nutnost použít trochu jiné postupy.

Jednou z věcí, kterou se liší od běžné revize částí do 1kV je, že se revize nedá dělat kdykoli a vždy je nutné zařízení vypnout, přičemž většinou je nutné vypnout celé zařízení.

Zde připomenu, že novější norma pro oblast nad 1kV ČSN 333201 je platná od listopadu 2002, zde se řeší základní pravidla.

Ještě než začnu, řeknu, že jsme firma, která provádí výstavbu trafostanic a provádí kabelové sítě jak vysokého, tak nízkého napětí. Proto se nedotknu problematiky venkovních vedení, kterých ubývá.

Nyní budeme sledovat provedení výchozí revize na zařízení 22kV. Jak jsme si už řekli, je zde trochu rozdílný postup než u zařízení do 1kV. Pro výchozí revize zde platí více než při jiných druzích revize nutnost sledovat stavbu od začátku až do konce zejména na částech, které jsou později zakryty (např. pokládka kabelů, uzemnění), či u nichž jsou důležité jejich technologické postupy (např. koncovky, zde se stačí přesvědčit, zda montér dodržuje všechna pravidla).

Při výchozí revizi na zařízení vysokého napětí je výhodou, že zařízení ještě nebylo pod napětím, a proto je příprava jednodušší. Je však třeba se již před stavbou podívat do dokumentace, zda tam nejsou chyby, které by se později špatně napravovali. O rozsahu dokumentace se zmíním při pravidelné revizi. Zde je potřeba navíc mít doklady o provedení částí, které jsou v průběhu prací zakryty, pokud si je sami nekontrolujeme, což každému doporučuji, pokud chce mít klidné spaní. Některé úkony lze provádět v součinnosti se šéfmontérem. Na začátku si obvykle vytyčím, co v průběhu stavby budu sledovat a jaké části budu kontrolovat před vlastní revizí. Vlastní revizi pak dělím na jednotlivé části: první bývá revize uzemnění, pak kabely a nakonec vlastní rozvodna s trafem či trafy, sekundární jištění traf a vlastní spotřeba rozvodny.

Jednotlivé úkony doplňuje samozřejmě měření, zejména pak zkouška zvýšeným napětím, bez které není možné zařízení prohlásit za provozuschopné. Ještě k měření: při zkoušce zvýšeným napětím je třeba vytvořit si zkušební pracoviště (ČSN EN 5019 I /ČSN 33134/). U kabelů je důležitá plášťová zkouška či diagnostika. Dnes, zejména u nových zařízení, ale přecházíme při provádění revizí z metod mnohdy destrukčních na metody diagnostické. Těmi pak zjišťujeme nepřímo stav elektrických zařízení. Po mnoha zkušenostech se prosazuje názor, že bychom zařízení neměli "trápit" zbytečnými napěťovými zkouškami a pod. Opět si dovolím zdůraznit, že je třeba části, které mají být zakryty, si zkontrolovat před jejich zakrytím. Jinak není možné zcela bezproblémově provést např. revizi uzemnění či kabelů. Při výchozí revizi v rozvodnách s rozvaděči plněnými plynem SF6 je třeba též kontrolovat, zda byla stavbou dodržena opatření pro únik plynu.

Je třeba nezapomenout, že do revize části nad 1kV by měly patřit i všechny části v rozvodně či na stanovišti transformátoru do 1kV, protože kromě Vás se tam asi jiný revizní technik nedostane. Návazně pak je třeba revidovat alespoň část hlavního NN rozvaděče, která se týká jištění transformátoru. Vždyť zde je nutné ověřit, zda trafo může být přetíženo a zda zkratově jištění vyhoví. Revizní technik, který bude revidovat část NN, podle mých zkušeností, toto zcela jistě nebude posuzovat.

Ještě k revizi uzemnění: zde se stále nevyužívá možnosti použít základové zemniče. Je to hlavně proto, že stavební firmy se nechtějí zabývat touto problematikou. Proto tento způsob zůstává stále "Popelkou" v provedení. Ať už je zřizováno uzemnění jakékoli, je však třeba se podívat na hloubky uzemnění (zda jsou správné), jak a do jaké půdy se ukládá. To považuji za důležité, protože při projektování obvykle projektant vychází z obecných hodnot, a tudíž navržené uzemnění nemusí dostačovat (pokud by náhodou bylo předimenzované, tak to nám vadí méně). Čili mohlo by se nám stát, že po zřízení uzemnění nedosáhneme požadovaných hodnot a budeme chtít od prováděcí firmy, aby něco montovala dodatečně. To vždy vyvolá problémy. Těm tedy můžeme předejít naší včasnou prohlídkou, eventuelně změřením odporu půdy. Při montážích uzemnění narážím na to, že bývá stále podceňována montáž spojů. Pásky nebo kulatina, vodiče nejsou ukládány správně, spoje poddimenzovány, bez ochrany. Uzemnění není ukládáno do ,,rostlé" půdy, ale do násypu, který po několika letech změní výrazně svoji hodnotu, často k horšímu.

Nyní ke kabelům: jde samozřejmě zejména o kabely vysokého napětí. Ty jsou daleko choulostivější. Energetiky mají svá upřesňující pravidla, co je třeba dodržet při pokládkách kabelů. Samozřejmostí dnes už je, že se netahají kabely za auty či traktory, tato praxe hojně používaná někdy v 60. letech, je za námi. Také proto bylo dříve velké množství poruch na těchto sítích. Dnes je povinností vyválečkovaná trať pro ukládání kabelu před pokládkou. Mít připravenu dostatečnou vrstvu podkladového písku, kterým je následně kabel též zasypána a pak teprve zakryt destičkami a někdy následně i folií nad kabelem. To, zda byl kabel poškozen, se dnes ověřuje v první fázi bud' plášťovou zkouškou či speciální diagnostikou, která ověří, že plášť není narušen. Teprve takový kabel je možné připravovat do provozu. Před vlastním uvedením se provede napěťová zkouška.

Tolik ve stručnosti k této části, další rozvedu v průběhu přednášky.

Při výstavbě trafostanice však nenarážíme jen na "elektrické problémy". Starosti nám přidělávají i stavaři. Ať při montáži uzemnění nebo při výstavbě trafostanice. Již samo umístění trafostanice bývá někdy komplikované, často je v suterénu, kde jsou složité dopravní cesty (podmínka dopravních cest je v normě) nebo přes budoucí rozvodnu prochází např. potrubí. Zde pokud není zkušený šéfmontér, tak může převzít staveniště a teprve po Vaší návštěvě zjistí, že je něco špatně. To pak stavba často řekne, to jste nám měli říci dříve, nyní si to zajistěte sami. Takže zase je to o součinnosti mezi provádějící firmou a revizním technikem. Vždyť škody takto vzniklé mohou jít do statisíců. Nemluvě o tom, že nemusí být dodržen termín, což může mít následek dalšího penále.

Rozvaděče vysokého napětí jsou dnes poměrně snadnější částí revize. Pokud jsou dodrženy montážní pokyny výrobce, obvykle zde nebývá zásadní problém, a to jak u zapouzdřených plněných SF6, tak se vzduchovou izolací. Nutné je však dát si pozor na stavební část, kde musí být vyřešen "odfuk" plynu v případě zkratu resp. porušení nádoby.

Kobkové rozvodny jsou o něco náročnější. Tady musíme sledovat více prvků jako např. dodržení vzdáleností, seřízení přístrojů, poloha přístroje, zda odpovídá dovolené. Po montáži, pokud možno před uvedením do provozu, obvykle se snažím, aby proběhla kontrola dotažení spojů (znovudosažení). Pokud neproběhne, doporučuji tento úkon provozovateli. Seřízení a kontrola funkčnosti všech částí je samozřejmostí.

Transformátory: při revizi sleduji zejména usazení, zda je provedeno vše podle dokumentace např. záchytná vana, zda její obsah odpovídá. V případě suchých traf zejména vzdálenosti. Vždy zákryty - tady pozor na jejich velikosti a upevnění. Chybou je provést jako dveře, tím překročíme dovolené velikosti. Vždy je potřeba sledovat splnění všech protipožárních opatření. Jednou z důležitých věcí při revizi trafa je jeho větrání. Tato část je samozřejmě řešena v projektové dokumentaci a my musíme zkontrolovat, zda bylo vše provedeno podle ní (bývá ve stavební části) a zda byl dodržen předpis výrobce např. na zapojení tepelných čidel. To dnes často výrobci požadují. V případě špatného větrání jsme již zažili, že to způsobilo poruchu trafa (špatný výpočet v projektu). Dovolená teplota v místnosti bývá 35˚C, na trafu podle typu trafa a výrobce. Výrobce někdy požaduje, aby při překročení nějaké hodnoty teploty došlo k odpojení trafa pro zbránění jeho poškození.

U rozvaděče NN, jak jsem se již zmínil, je nutné posoudit přívodní vodiče od trafa a jištění trafa, a to jak z hlediska přetížení trafa, tak zatížitelnosti kabelů nebo vodičů NN. Zejména posouzení hodnot jištění za transformátorem chráněným pouze pojistkou, je velmi důležité. A to jak z hlediska zkratových odolností, tak z hlediska nadproudů. Obě hodnoty je nutno porovnat. Nadproudy s dovoleným proudem trafa, který nesmí být překročen a zkratové proudy resp. zkratová odolnost rozvaděče s hodnotami vypočtenými nebo uvedenými v projektové dokumentaci. Je to část, na kterou se bohužel často zapomíná, protože revizi ze strany VN dělá revizní technik a na části NN jiný. To bývá způsobeno tím, že se jedná o dva různé dodavatele.

O měřeních se ještě rozepíši při pravidelné revizi.

Určitě je nutné provést kontrolu dalších částí: uličky, chodby, východy, požární opatření, cizí zařízení, někdy rozvod vzduchu atd.

Při pravidelné revize je situace malinko odlišná. Většina částí je zapojena a není na nich co měnit. Prvotní kontroly proběhly a čas od výchozí revize k pravidelné se dá říci, že prověřil, zda v tomto směru bylo vše v pořádku. Situaci však již komplikuje, že zařízení je pod napětím a musíme skloubit několik požadavků. Je to požadavek energetiky, zákazníka a naše možnosti.

Požadavek zákazníka bývá celkem jednoduchý. Pokud možno nenarušit provoz. Někdo ně něm trvá striktně, někdo méně. Energetiky mají svá pravidla a mezi ně obvykle patří, kdy je možné ve stanici manipulace provést přímo ze strany zákazníka a kdy nikoli. Většinou je třeba si zajistit manipulaci od příslušného Energického podniku. Naše možnosti se musí přizpůsobit všem těmto požadavkům a možnostem.

Před zahájením prací je většinou třeba navštívit zákazníka a vyžádat si od něj podklady, protože revize se často odehraje v mimopracovní době. Tedy zejména projektovou dokumentaci, stanovení vlivů, na které se na stanicích často zapomíná. Dnes jsou také nutné doklady pověřující příslušné pracovníky resp. firmu prací na zařízení a souhlas k vypnutí. Bez nich není myslitelné vypnutí zařízení

Vlastní práce pak probíhá po zajištění pracoviště, ať energetikou či jiným oprávněným pracovníkem na základě příkazu "B". Bez tohoto dokladu není možné práce zahájit. Zde musí být jasně vymezeno, jak je pracoviště zajištěno, kde jsou eventuelní části pod napětím, poučení pracovníků, kteří se zúčastní prací a revizí.

Prací proto, že revize na těchto částech obvykle probíhá současně s prováděním základních preventivních úkonů údržby nebo jsou prováděny opravy, které nebránily provozu, ale zařízení nebylo možné právě vzhledem k provozu vypnout a opravy provést.

Úkony, které je třeba provést, jsou stanoveny podle typu zařízení resp. konstrukčních prvků tam použitých. Každý výrobce si stanovuje svá pravidla, co se musí kdy na zařízení provést. Bez této částí bych řekl, že není revize úplná, protože jste nuceni konstatovat, že není prováděna řádná údržba dle předpisu výrobce nebo jiných předpisů např. Zákoníku práce co se týká ochranných pomůcek.

Zde nás to vrací k části dokumentace, protože i zajištění ochranných pomůcek, tj. rozsah a způsob kontroly resp. údržby musí být součástí dokumentace, kterou bychom měli mít k dispozici. Také pokud byla údržba prováděna v jiném termínu, dostali jsme záznamy v rámci dokumentace.

Co tedy potřebujeme z dokumentace:

• vlastní výkresovou dokumentaci, zejména jednopólové schéma
• jednopólové schéma na rozvodně
• technická zpráva s parametry zařízení
• určení vlivů
• atesty jednotlivých částí zařízení
• předpisy výrobců
• předpisy provozovatele (např. ochranné pomůcky)
• výchozí revize
  • uzemnění
  • kabely
  • rozvodna VN (rozvaděč či kobky)
  • trafokomora a trafo a kondenzátor na kompenzaci
  • rozvodna NN s rozvaděčem + někdy kompenzační rozvaděč
  • stavební deník
  • doklady k zakrývaným pracím
  • seřízení prvků
• doklad montéra o proškolení k montáži zařízení (v některých případech)
• předchozí revize ( dle uvedených částí)

Vraťme se však k vlastní revizi. Již jsem uvedl, že napěťová hladina, na níž nejvíce pracujeme, je 22kV a proto většina informací se týká těchto hodnot.

Nyní tedy máme pracoviště zajištěno a vše může začít. Já se při naší práci snažím, aby byly nejprve provedeny potřebné úkony podle pokynů výrobce, následně ověřena funkčnost a schopnost zařízení a na závěr provádíme měření jednotlivých částÍ. Zde bych si dovolil konstatovat, že měření jakýmkoli měřidlem s napětím 1 až 10kV těžko prokáže skutečný izolační stav zařízení (22kV). Ten může prokázat pouze napěťová zkouška. Přesto však musíme tuto hodnotu změřit. Dává nám orientační přehled, že zařízení není poškozeno.

K tomu. aby byly veškeré úkony dostatečně průkazné i v budoucnosti, provádíme záznam, který je relevantní. K tomu jsme si vytvořili vlastní formuláře pro vyplnění jednotlivých úkonů. Tyto formuláře vychází z kontrolních úkonů, které mají prověřit, zda je zařízení po mechanické a elektrické stránce v pořádku. To se odvíjí od požadavků jednotlivých výrobců.

Jak jsem uvedl, při revizi nejprve provedeme potřebné úkony a pak řešíme všechna měření. V této fázi revize se již nikdo nesmí vyskytovat na zařízení, i když třeba měříme jen přechodové odpory na fázových vodičích. Při zkoušce zvýšeným napětím, pokud je prováděna, pak postupujeme zřízením dočasného zkušebního stanoviště.

Poznámka k měřením: při provádění těchto úkonů je třeba pamatovat, že zařízení se dostává pod napětí a musíme tomu přizpůsobit postupy práce.

Opět při revizi postupuji obdobným způsobem jako při provádění výchozí revize. Nyní však již se zaměřuji na funkčnost zařízení např. u odpínačů na mechanické vlastnosti pružin. K revizi více využívám jednotlivých provedených kontrol.

Na co se zaměřuji více:

• Rozvaděč nebo kobky VN: odfuk plynu, zda nebylo něco změněno, připojení konektorů, chod odpínačů v kobkách, měření proudových a napěťových měničů, zda fungují
• Trafo olejová: nastavení napětí, úniky oleje, požární bezpečnost
• Trafo suchá: jednou z nejdůležitějších částí je kontrola upevnění cívek a zda jsou stále správně vystředěny, dobré je zkontrolovat nastavení napětí, větrání prostoru, zábrany, které z ničeho nic mizí ze zařízení, podívat se, zda je dodržena požární bezpečnost vč. rozmístění hasicích přístrojů
• Rozvaděče NN: zde je nutné provést opětovnou kontrolu nastavení nadproudových a zkratových ochran. Často se stává, že v počátku provozu zařízení několikrát vypadne a nejjednodušší řešení, na které umí většina přijít, je zvednout hlavní jistič kam až to jde, protože zařízení již 2x vypadlo. Tím sice někdy omezí výpadky, ale neodstraní jejich příčinu a dochází k přetěžování trafa.
• Zkontrolovat předpis pro ochranné pomůcky, jejich kontroly v provozu a ve zkušebně a podle toho posoudit, zda je vše v pořádku po této stránce a dále zda nejsou pomůcky poškozeny viditelně.

Velmi důležitým měřením na těchto částech jsou přechodové odpory. Přechodové odpory měřením nejen na ochranných vodičích, ale i na fázových. Používáme vyšší proudy, které protečou přes spoj. Zjistili jsme, že to nám pomáhá odhalit špatné spoje na fázích, kde při kontrole dotažení spoje spoj vypadá, že je dotažen, při měření však spoj vykáže velký přechodový odpor. Tyto vadné spoje se velmi rychle při kontrole ohřejí, právě díky tomu, že proud, který přes ně teče, je poměrně vysoký (desítky Amper). Bývá to zapečením původně povoleného spoje, ten pak často nejde ani povolit a šroub musí být odbroušen. Zde je právě dobré, když máte k dispozici na místě montéry, protože takovéto závady se pak dají hned řešit. Také tato skutečnost pomáhá v tom, že vidíte, jak vlastně je při pracích postupováno a zda jsou plněny úkony správně, zda nedochází ke zkreslenému hodnocení zařízení, což se týká např. právě rychlosti vypínání odpínačů.

K ochranám, které se na zařízení používají, je třeba dostat protokol o nastavení ochrany a porovnat hodnoty s hodnotami v dokumentaci, pokud nesouhlasí, bývá to dlouhá cesta než se dopátráte, jak vlastně mají být nastaveny, abyste mohli posoudit, zda je to správně.

K měření uzemnění: většinou dokážeme pouze zkontrolovat celistvost propojené soustavy, ale odpor vzhledem k rozsahu celé soustavy (propojení vodivými plášti kabelů, uzemnění stanice a další zemniče ať náhodné nebo strojené) zvětší rozsah soustavy natolik, že není možné ji ve městě změřit.

Je nutné zkontrolovat uličky, zda nejsou zastavěny, nešvar skládat věci na stanici je stále rozšířen, ale i další, jako např. funkčnost únikových východů.

Na závěr bych se ještě zmínil o několika normách, které patří mezi ty potřebnější.

Stručný přehled:

Nejsou to samozřejmě jediné normy, které je nutné použít (další např. ČSN 333080 pro kompenzace).

Snad Vám moje zkušenosti na provedení vlastní revize pomohou. Přeji Vám, ať se Vám při revizích daří zachytit všechny potřebné skutečnosti, které prokáží, že jste udělali, co jste měli. Doporučuji ještě však psát jen to, co je třeba, nepsat nic navíc, to přináší také potíže.

Další přednášky z oblasti naleznete zde ...

Jiří Rejmon