ISDN

je založeno na definici CCITT (nyní ITU-T), která ujasňuje vztahy mezi veřejnými nebo pobočkovými ústřednami a koncovými zařízeními (ISDN-telefony, -faxy, počítačové karty). Velká výhoda ISDN spočívá v tom, že využívá stávající telekomunikační linky, komunikace probíhá digitálně po celé přenosové trase a propustnost tras je mnohem vyšší než u analogových přenosů. 

Základní prvky ISDN
Cíle a prostředky, které bylo nutno definovat pro zavedení jednotné telekomunikační koncepce, jsou shrnuty do dvou základních prvků: 
ISDN-standard je koncipován v ETSI (European Telecommunications Standards Institut).
Memorandum o porozumění, tzv. ISDN-MOU (Memorandum Of Understanding), o implementaci evropských ISDN služeb tak, jak jsou zakotveny v ETSI, které dodržují všichni signatáři tohoto memoranda. K podpisu došlo v prosinci 1989 a prvními signatáři bylo 18 provozovatelů telekomunikačních služeb ze 17 zemí. Později podepsali ISDN-MOU další provozovatelé ISDN služeb. 
Implementace Euro-ISDN je souhrn vlastností a služeb, které jsou nabízeny uživatelům.

Nosné služby 

jsou telekomunikační služby, které poskytují schopnost přenosu signálů mezi síťovými rozhraními uživatelů. Jsou definovány pro rozhraní mezi terminálem a sítí. 
3,1 kHz - audio-kanál umožňuje přenos řeči a zvukových signálů tak, jak známe z nynější telefonní služby.
64 kb/s datový kanál pro přenosy dat po B-kanálu.

Dva druhy přístupových rozhraní do sítě ISDN: 

Základní přístup (přípojka) S0 (neboli ISDN2) obsahuje dva B - kanály s přenosovou rychlostí 64 kb/s pro přenos dat a jeden D - kanál s přenosovou rychlostí 16 kb/s pro signalizaci. Označuje se také jako 2B + D, v zahraniční literatuře také jako BRA (Basic Rate Access) nebo BRI (Basic Rate Interface).
Tato přípojka je dodávána jako BUS (sběrnice) nebo jako přípojka k pobočkové ústředně . 

Primární přístup (přípojka) S2M (neboli ISDN30) obsahuje třicet B - kanálů s přenosovou rychlostí 64 kb/s pro přenos dat a jeden  D - kanál s přenosovou rychlostí 64 kb/s pro signalizaci. Označuje se také jako 30B + D, v zahraniční literatuře také jako PRA (Primary Rate Access) nebo PRI (Primary Rate Interface).
Dodává se pouze ve tvaru k pobočkové ústředně nebo k zařízením, která s ní mohou přímo komunikovat (počítačová karta). 

Doplňkové služby poskytují další výhody uživatelům. 

 Jsou nabízeny společně s přenosovými službami a nemohou být nabízeny bez nich. Tvoří je pětice základních služeb: 
CLIP - Calling Line Identification Presentation (předání čísla volajícího volanému) 
CLIR - Calling Line Identification Restriction (potlačení předání čísla volajícího) 
MSN - Multiple Subscriber Number (vícenásobné uživatelské číslo - umožňuje přiřadit samostatná telef. čísla až osmi zařízením připojeným na jednu základní přípojku) 
DDI - Direct Dialing In ( provolba u pobočkové ústředny) 
TP - Terminal Portability (možnost přepojení konc. zařízení během hovoru do jiné zásuvky v rámci jedné ISDN přípojky)

Většina implementací Euro-ISDN nabízí také další doplňkové služby: 
UUS - User to User Signalling ( přenos jistého omezeného množství dat přes D - kanál v okamžiku vytváření spojení nebo v jeho průběhu) 
SUB - Sub Addressing ( v případě většího počtu připojených terminálů umožní tato služba specifikaci volaného terminálu nad rámec ISDN - čísla doplňkovým číslem připojeným k původnímu ISDN-číslu) 
CUGs - Closed User Groups (umožňuje vytvoření uzavřených uživatelských skupin) Poslední tři zmiňované služby jsou nejvíce využívány v počítačové komunikaci.

Možnosti a principy využití přípojek ISDN jsou opravdu rozmanité. Jistě se k nim ještě vrátíme v dalších příspěvcích.