Zásuvky v roce 1950

Předpisy ESČ 1950, § 10 310, ČSN ESČ 107 - 194, ČSN ESČ 153 - 1950

Pro připojování pohyblivých vodičů od přenosných spotřebičů se v instalacích používá zásuvek. Každá zásuvka se skládá ze spodku s dutinkami a z vidlice s kolíčky. Spodek zásuvky se spojuje vždy s vedením a vidlice se spotřebičem. Názvem zásuvka se zpravidla označuje spodek zásuvky.

Zásuvky s ochranným kolíkem
a) zásuvka na omítku - b) zásuvka pod omítku a vidlice

V domovních zařízeních se nejvíce používá dvojpólových zásuvek na proud 10A při napětí 250V. Vyrábějí se v provedení pro upevnění na stěnu (zásuvka na omítku) anebo pro zapuštění do zdi (zásuvka pod omítku).

Podle druhu prostředí se vyrábějí:

• zásuvky obyčejné, které jsou vhodné jen do suchých místností;
• zásuvky do vlhka, které jsou chráněny tak, že netrpí vlhkem, avšak nesmějí se přímo vydávat účinkům vody;
• zásuvky venkovní, které se upravují tak, že je neohrožují povětrnostní vlivy, a proto se jich používá venku;
• zásuvky nepromokavé, které vydrží bez poškození ponoření do vody.

Všechny tyto dvojpólové zásuvky mají ochranný kolík pro připojení ochranného vodiče. Je podmínkou, aby se při zasouvání vidlice do zásuvky utvořilo nejdříve spojení ochranného obvodu (kolíku a dutinky) a teprve potom aby nastalo spojení proudových kolíků a dutinek. Při vyjímání vidlice se musí ochranný obvod rozpojit poslední.

U zásuvek namontovaných k obvyklému používání se musí vyloučit nahodilý dotyk živých částí spodku nebo vidlice nebo ochranných kontaktů na vidlici, a to při zasouvání vidlice. Proto se zásuvky i vidlice vyrábějí vesměs z isolantu. Dutinky v zásuvce zakrývá víko s otvory, takže se jich nelze nahodile dotknout. Styčné dutinky musí být dostatečně pružné a ochranný kolík ve spodku se musí zajistit před otáčením.

Vidlice má takový tvar, že ji lze pohodlně uchopit a zasouvat nebo vysouvat ze zásuvky, aniž se přitom tahá za pohyblivý přívod. Vidlice má svým vhodným tvarem napomáhat tomu, aby se po hmatu zasouvala ve správné poloze do spodku. Je-li k tomu na vidlici plastická značka, má to být výstupek nebo hrbolek na tom místě, kde při uchopení vidlice ve správné poloze přilehne palec pravé ruky.

Zásuvky i vidlice, stejně jako spínače, musí mít dostatečnou isolační pevnost, která se zkouší střídavým napětím 2000V; isolační odpor se měří při stejnosměrném napětí 500V a je předepsán aspoň 2MΩ.

Zásuvky se umisťují na stěny přiměřeně vysoko se zřetelem k praktickému připojení spotřebičů, jako stolních lamp, žehliček, kuchyňských přístrojů a pod. Zásadou při umístění zásuvek je, aby šňůry vedoucí k spotřebičům nijak nepřekážely a byly umístěny co možná nenápadně. Spodek zásuvky se montuje s ochranným kolíkem nahoře a má-li zařízení střední nebo nulový vodič, připojí se na pravou dutinku (při pohledu zpředu) a fázový vodič vlevo.

Správná poloha instalované zásuvky a připojení vodičů

Jsou-li zásuvky z nutných důvodů umístěny 25cm a níže nad podlahou, musí mít na spodku připevněné víčko. Je-li střed zásuvky níže než 10cm, nebo je-li zásuvka dokonce v podlaze, musí být zapuštěna. Zapuštěné zásuvky jsou uloženy v krabici, v níž jsou pevně uchyceny.

V prostorách vlhkých a mokrých se vyžaduje nepromokavé připojení vodičů k zásuvce, která musí mít provedení pro venek, t. j. zcela uzavřené a utěsněné pouzdro.

Na následujícím obrázku je vidět provedení domovních zásevek do vlhka, chráněných sklopným víčkem před vnikáním vlhkostí a par do kontaktů.

Domovní zásuvky do vlhka
a) v pouzdře z lisovaného isolantu - b) v kovovém pouzdře

Ke spojování pohyblivých přívodů (k prodloužení šňůr) se používá spojovacích zásuvek, které jsou uloženy v uzavřeném isolačním pouzdře. Vidlice k nim je normální.

Někdy je nutné připojit na jednu zásuvku několik spotřebičů současně; je-li tomu tak, zasune se do normální instalační zásuvky rozbočovací zásuvka dvojsměrná nebo trojsměrná.

Zvláštní zásuvky pro domovní el. zařízení
a) spojovací zásuvka - b) rozbočovací zásuvka trojsměrná

V domovním rozvodu se používá pro připojování větších trojfázových spotřebičů domovních zásuvek s plochými kolíky, dimensovanými na proud 15A při napětí 380V.

Pro suché místnosti se vyrábějí zásuvky s plochými kolíky v provedení podle následujícího obrázku.

Tato zásuvka má tři kontakty pro tři fáze,m jeden pro nulový vodič a jeden pro zemní (ochranný) vodič. Kryt zásuvky je z lisovaného isolnatu a ke keramickému vnitřku s kontakty a svorkami je připevněn dvěma šrouby. V krytu jsou vylamovací otvory stejně jako u obdobného provedení stiskacího spínače.

V provední do vlhka je keramický vnitřek zásuvky upevněn v silném pouzdře z lisovaného isolantu. Kryt pouzdra, který má sklopné víčko, je připevněn ke spodku pouzdra šrouby a utěsněn napuštěnou tkanicí. Vstupní hrdla jsou upravena obdobně jako u spínače do vlhka.

Oběma druhům zásuvek odpovídají vhodně upravené vidlice z lisovaného isolantu s volně vloženými plochými kolíky.

Při napětí vyšším než 250V proti zemi se používá blokovaných zásuvek, u nichž lze vidlici zasunout nebo vysunout jen tehdy, nemá-li zásuvka napětí. Tyto zásuvky jsou kombinovány s vypínačem. Blokovaných zásuvek se používá také v nebezpečných místnostech (plyny, páry).

Abychom se vystříhali zvláštních nákladných provedení zásuvek, není-li to zvláště naléhavé, nedáváme je do nebezpečných místností, nýbrž montujeme je vně těchto prostor.

Pro připojení větších zemědělských motorů venku se používá venkovních zásuvek na proud 25A, někdy i na proud 60A.

Venkovní zemědělská zásuvka s vidlicí

Z ochranných důvodů před nebezpečným dotykem se musí používat u přenosných spotřebičů trojpramenných šňůr, a to jeden vodič fázový, druhý nulový a třetí ochranný, jde-li o jednofázová zařízení. U trojfázových přenosných spotřebičů, připojených na zásuvku, musí se proto použít čtyřvodičových šňůr (tři fáze a ochranný vodič) anebo pětivodičových šňůr (tři fáze, nulový a ochranný vodič).

Ochranný vodič se spojuje s kostrou nebo s kovovým krytem spotřebiče, přičemž se v zásuvce spojuje s ochranným kolíkem.

Macháček, Cyril. Domovní elektrické instalace. Praha, 1958.