Zapojení zásuvky z rekonstrukce všeuměla

Na konci vesnice stával rodinný domek místního řemeslníka zachránce. Tak byl označován Bedřich, který pracoval na údržbě místního JZD. Musím přiznat, že na svou dobu to byl opravdu machr. Pak po čase umřel ...

Jeho syn si získal také popularitu. Ovšem jako místní vekslák. Přestože dostal tatínkovu školu, raději šmelil. Byl starým mládencem, který do svého kromě života nepustil ani žádnou osvětu. Jeho povolání byl elektrikář. Tuto práci však naposledy prováděl na závěrečných zkouškách. Tehdy to bylo pravděpodobně jedno z jeho nejrozumnějších rozhodnutí. Elektrikářem nebude.

Velice výnosným řemeslem se mu stal sběr starého šrotu. Sbíral všechno. S tím, s čím se dokázal rozloučit, odevzdal do sběrny. Cenné věci dlouhá léta křečkoval ve třech pokojích. Také to podle toho vypadalo. Jeho obývacímu pokoji dominovala místo čtecí lampy stará rezavá stojanová vrtačka.

A kde se vzala takto zapojená zásuvka?

Po té, co se dostal do finanční tísně, mu nezbylo než dům prodat. A tak jsme se dostali k mnohým jeho řemeslným dovednostem, za které vybírám jediný obrázek. Dokonce toto zapojení chtěl obhájit. Argumentem byl fakt, že pouze vyměnil staré hliníkové vedení za měděné. Což by prý mělo být pro bezpečnost dost. Je nás čím dál méně ... pomyslel jsem si, ale jsem rád, že jsme zrovna o toho výhryzka ochuzeni.