Základní změny v legislativě ve vztahu k vyhrazeným elektrickým zařízením

Elektrická zařízení jsou již řadu let zařazena mezi vyhrazená technická zařízení, což je srovnatelné s evropským zařazením zařízení do regulované sféry. Znamená to, že veškeré činnosti v této oblasti mají stanovena pravidla, která vycházejí z řady předpisů různé právní síly. Základním zákonem určujícím způsob kontroly a vymezujícím vyhrazená technická zařízení je zákon o statním odborném dozoru nad bezpečností práce č. 174/1968 Sb. Definice vyhrazených technických zařízení uvedená v §6 b však byla do zákona zařazena až změnou zákonem č. 124/2000 Sb. Vyhrazenými technickými zařízení v současnosti podle platného znění zákona č. 174/1968 Sb., jsou technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. Novelou zákona z roku 2000 byla uváděna v §6 b ještě zařízení v jaderné energetice, která byla později přeřazena pro svoji specifiku pod atomový zákon č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), v platném znění. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob ověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem
na těchto zařízeních.

Pro určení vyhrazených elektrických zařízení a stanovení některých podmínek k zajištění jejich bezpečnosti byla vydána na základě zákona o statním odborném dozoru č. 174/1968 Sb. vyhláška č. 20/1979 Sb. Vyhrazená elektrická zařízení definovala vyhláška v §2 jako zařízení pro

• a)     výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie,
• b)     určená pro ochranu před účinky atmosférické nebo statické elektřiny.

Vyhláška se odvolávala na zákon č. 174/1968 Sb. konkrétně §4 písm. d) až g), kde byly řešeny otázky vyhrazených technických zařízení z hlediska dozoru nad bezpečností práce, prověřování odborné způsobilosti organizací a pracovníků při činnostech na těchto zařízeních.


V důsledku celé řady společenských změn, které se projevily i oblasti technických zařízení, přebírání norem a sjednocování legislativy s Evropou došlo ke změnám rovněž u vyhrazených elektrických zařízení. Jako první se změny projevily v normalizaci, konkrétně v souboru norem ČSN pro elektrické instalace nízkého napětí. Změny pokračují dodnes a nejen u instalací nn. Proto je třeba této skutečnosti podřídit odbornou způsobilost pracovníků. Z tohoto důvodu bylo potřebné vyhlášku č. 20/1979 Sb. přepracovat.

Významnou změnou bylo vydání vyhlášky č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních), kterou vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí podle §7b odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, v platném znění.
Ke škodě věci nebyl dosud k vyhlášce vydán žádný komentář nebo jiné prováděcí údaje, které by usnadnily aplikaci všeobecných požadavků vyhlášky pro konkrétní případy a situace.

Na základě ustanovení vyhlášky, zejména přílohy 2, by právnické osoby a podnikající fyzické osoby měly provádět veškeré činnosti na vyhrazených elektrických zařízeních pouze na základě oprávnění. Postup k vydání oprávnění je spojen se znalostí základních předpisů a legislativy, která s činností na elektrických zařízeních souvisí. Jedná se
o předpisy v rozsahu od zákonů, přes nařízení vlády až po vyhlášky, případně místní provozní bezpečností předpisy vydané na základě zmíněné legislativy. Rozhodujícím zde bude druh zařízení, na kterém bude činnost prováděna a dále rozsah, jak je uveden v přehledné tabulce přílohy 2 vyhlášky.

Z požadavků přílohy 2 vyplývá určitá provázanost samotné činnosti na vyhrazených elektrických zařízení s další legislativou a to zejména podle bodu 2 přílohy. V žádosti