Bleskosvod byl vztyčen 15. června 1754 na zahradě fary v Příměticích u Znojma. Stožár byl upevněn třemi řetězy, které byly vodivě připevněny k železným kuželům v zemi. Diviš se domníval, že bleskům lze předcházet. K tomu účelu měla sloužit jeho "Machina meteorologica" (replika - exponát stojící před kostelem v Příměticích u Znojma) jejímž účelem bylo "vysát" pomocí mnoha kovových hrotů (kartáčů) elektrický náboj z mraku. Stožár byl původně 15m, později 41,5m vysoký, pobitý plechem a na jeho vrcholu horizontální sestava křížů osazená 12 pouzdry s kovovými pilinami. Z pouzder trčelo přibližně 400 ostrých kovových hrotů. Všechny části konstrukce s pouzdry vzájemně vodivě spojovaly 3 železné řetězy, které současně tvořily uzemnění. První  hromosvod  v Čechách byl Divišův a byl postaven na barokním zámku v Měšicích u Kostelce nad Labem v r. 1775.


Současníkem Prokopa Diviše byl i Benjamin Franklin v Americe, který v r. 1750 vypustil do bouřkového mraku draka a zkoumal jiskry sršící z konce šňůry do země. Riskoval tak život. Při stejném pokusu pak v r. 1753 zahynul Petrohradský badatel Georg Wilhelm Reichman. Franklin rozpoznal, že hromosvod neškodně svede blesk pomocí "lapače" - jímače a od něho vedeného drátu do země.

V praxi se však ujal hromosvod Franklinův, který je základem i současných bleskosvodů podle harmonizované normy ČSN EN 62305 (souboru norem). Již v roce 1895 začal vycházet v Praze český čtrnáctidenník EPOCHA "se zvláštním zřetelem na objevy doby nejnovější". V čísle 2 z roku 1908 je obsáhlý článek o ochraně před bleskem s důrazným upozorněním a pojednáním o nebezpečí indukce a influence (působení - vlivu) na elektrickou rovnováhu země na jejím povrchu již při výboji mezi mraky (dnes známý nebezpečný jev jako indukované atmosférické přepětí - oscilatorní vysokofrekvenční jev, při němž vznikají v sousedních vodičích a kovových konstrukcích střídavé proudy vysokého napětí, aniž by přitom došlo k přímému úderu blesku do země či objektu).


Je zde pojednáno jiskřiště jako pojistný ventil sestávající ze dvou desek nebo hrotů s dostatečnou přeskokovou vzdáleností a hloubkový zemnič, nazývaný "rozváděčem" bleskového proudu v zemi. Z uvedeného vyplývá, že současná ochranná zařízení pro ochranu před bleskem a atmosférickým přepětím jsou jen technologicky rozvinutějšími principy zařízení průkopníků tohoto fyzikálního oboru z 18. století.