Neoprávněný odběr elektřiny byl u stěžovatele dovozen z manipulace s elektroměrem. Podle znaleckého posudku bylo zjištěno, že plomby na elektroměru byly falzifikáty a na kotoučích obou číselníků se nacházely stopy, které svědčily o násilném přetočení obou číselníků. Obecné soudy na výpočet výše škody použily vyhlášku číslo 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, která obsahovala pravidla pro výpočet výše škody v případě, že skutečnou výši škody nebylo možno prokázat, což u neoprávněných odběrů elektřiny bývá pravidlem.
 
V odůvodnění nálezu Ústavní soud zdůraznil, že náhrada škody v občanském právu plní funkci kompenzační a preventivní a výše škody nemůže být sankcí za neoprávněný odběr. V dané věci výše škody, kterou měl stěžovatel podle napadených rozhodnutí zaplatit, činila osminásobek až jedenáctinásobek částek, které stěžovatel hradil za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem. Při takto výrazném rozdílu je třeba, aby obecné soudy svá rozhodnutí opřely o nějaké důkazy prokazující, že stěžovatel skutečně v období neoprávněného odběru takové množství elektřiny spotřeboval a poškozený utrpěl takto výraznou škodu. Pokud důkazy, na kterých by mohl takový závěr založit, soud k dispozici nemá, nemůže mechanicky akceptovat výši škody vypočteno u výlučně podle prováděcích předpisů k energetickému zákonu. Pokud je stěžovatel nucen bez jakýchkoli důkazů o skutečně způsobené škodě platit za spotřebu elektřiny osmi až jedenácti násobek částky, kterou platil v předchozích obdobích, klade to na něj nepřiměřené a nadměrné břemeno v rozporu s jeho právem na ochranu majetku.

Ústavní soud se v nálezu opřel i o usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2014. Plénum Ústavního soudu sice nezrušilo vyhlášku, podle které se výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu vypočítává, ale zdůraznilo, že obecné soudy v odůvodněných případech nemají paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky. Naopak obecný soud musí právní úpravu vykládat ústavně konformním způsobem a pokud dospěje k závěru, že v daném případě by výpočet náhrady škody podle vyhlášky nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, je povinen vyhlášku neaplikovat nebo ji aplikovat jen zčásti a ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy postavené na principu úhrady skutečně vzniklé škody.

Ústavní soud se v nálezu snažil obecným soudům poskytnout i určitý návod, jak o výši škody za neoprávněný odběr elektřiny rozhodovat. Pokud žalovaný odběratel prokáže, že vypočtená škoda za neoprávněně odebranou elektřinu podle prováděcího předpisu k § 51 energetického zákona je mnohonásobně vyšší než platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nemohou obecné soudy mechanicky aplikovat příslušnou vyhlášku. Je poté na žalobci - dodavateli elektřiny, aby s určitou mírou pravděpodobnosti prokázal, že takové množství elektřiny bylo skutečně odebráno a jemu vznikla takto vysoká škoda. Pokud se to žalobci nepodaří, tak o výši škody musí soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností. Při této úvaze soudy zohlední všechny okolnosti, které je mohou v maximální míře přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody. Těmi podle konkrétních okolností jednotlivého případu mohou být znalecké posudky, poznatky z případně paralelně probíhajícího trestního řízení proti škůdci, informace o spotřebičích v odběrném místě, informace o spotřebách v daném místě v době před a po neoprávněném odběru atd.