#EH: Víte kdo podle Rusů přišel s prvním elektroměrem?

Žijeme ve století triumfů elektrotechniky, ve století, kdy pro nás pracují miliony nejrozmanitějších elektrických strojů, přístrojů a zařízení. Splnila se prorocká slova největšího ruského vědce Michaila Vasiljeviče Lomonosova, že přijde doba, kdy elektřina poskytne lidstvu veliké dobrodiní. Tato smělá věštba se musila splnit, jelikož ji vyřkl nikoli snad snílek, nýbrž veliký vědec, jenž ve svých pracích předstihl vědu své doby o mnoho, ba někdy o celá století.

Lomonosov vystihl, že podstatou blesku je elektřina, a správnost svého předpokladu potvrdil nezvratnými pokusy, když směle svedl "nebeský oheň" do své laboratoře. Těchto pokusů účastnil se jeho přítel akademik Richman, veliký vědec a vynálezce prvního přístroje k měření elektřiny. Richman byl při jednom z pokusů bleskem usmrcen. Lomonosov pokračoval sám v díle, jež započal se svým druhem, a v roce 1763 ve své práci "pojednání o vzdušných úkazech, pocházejících z elektrické síly" vyložil svou theorii o původu atmosférické elektřiny.

Richmanův elektrometr, první přístroj na měření elektřiny.

"Za příčinu tohoto úkazu jsem pokládal klesání horní studené atmosféry při příchodu velkých mrazů", píše vědec a vysvětluje vznik atmosférické elektřiny jako výsledek vzájemného tření částeček "zmrzlých par", přenášených klesajícími a stoupajícími vzdušnými proudy.

Aby mohla být zmíněná práce uveřejněna, musil Lomonosov svést tuhý boj s nevědomým cizincem Schuhmacherem, tajemníkem Akademie, který zakázal uveřejnění tohoto díla. Veliký vědec vnikl hluboko do tajemství elektřiny a vytvořil svou theorii polární záře, tvrdil, že tyto úkazy nejsou ničím jiným než elektrickými výboji v nejvyšších vrstvách atmosféry.

Lomonosov, aby podepřel tuto svou theorii pokusně, dokázal, že v zředěném plynu může vzniknout světlo vlivem elektřiny, ze skleněné koule vyčerpal vzduch, zelektrisoval kouli třením a přivedl k záření zředěný plyn, uzavřený v kouli. Byl to první elektrický plynový výboj, uměle vyvolaný člověkem. Jak nyní víme, vzniká toto záření následkem nárazů elektronů, jež se vlivem elektřiny rychle pohybují, na atomy zředěného plynu.

Výzkumy plynového výboje vedly k výsledkům, jež byly svým významem mimořádné. Duté trubice pomohly objevit elektrony a Roentgenovy paprsky. Plynových výbojů používáme nyní v kathodových trubicích, v radiových lampách, nových světelných zdrojích atd.

Lomonosov dokončil v r. 1756 svou knihu "Theorie elektřiny vypracované matematickou methodou", v níž podal Souhrn svých theoreticky podepřených výzkumů v oboru elektřiny. V této knize objasňuje ruský vědec svou theorii elektrických úkazů a dovozuje, že elektřina i světlo jsou procesy vlnění. Toto geniální Lomonosovovo předvídání společné podstaty elektrických i světelných jevů je jedním Z nezvratných základů nynější fysiky.

Znamenitými přínosy obohatil vědu o elektřině petrohradský akademik T. Epinus, mladý současník Lomonosovův.
Jemu patří objev elektrostatické indukce, zakládající se na tom, že těleso nabité elektřinou elektrisuje jiné těleso, jež s ním není v dotyku, a že tudíž působí na dálku. 

Tímto objevem Epinus jako první ukázal cestu k theoretickému vysvětlení pokusně zjištěného úkazu elektrostatické indukce. Na principu elektrostatické indukce zakládá se mnoho elektrických zařízení a přístrojů: elektrostatické stroje, elektrofory, kondensátory atd. Vědec sám uskutečnil na základě svého objevu dva znamenité vynálezy: elektrofor, neobyčejně jednoduchý přístroj k získání statické elektřiny, a kondensátor, přístroj k hromadění elektrických nábojů.

Na Západě se dosud přiznává věhlas vynálezce těchto přístrojů nezaslouženě Voltovi. V Epinusův elektrofor měl významnou úlohu v době vzniku vědy o elektřině, sloužil věrně badatelům a byl nepostradatelným přístrojem v každé fysikální laboratoři na celém světě. I nyní, v době rozkvětu elektrotechniky, využívá se principu sloužícího za základ elektroforu, a to při konstrukci velikých generátorů, dávajících napětí o milionech voltů.

 
Principu Epinusova elektroforu se využívá při konstrukcí obrovských generátorů.

Druhý Epinusův vynález - kondensátor - je nezbytnou součástí radiopřijímačů a vysílacích stanic a telefonních a telegrafních přístrojů, slouží při přenosu elektrické energie, působí v elektroautomatických zařízeních.

Ve vědeckém odkazu Epinusově je ještě jedna pozoruhodná práce: objev tepelné elektřiny - elektrisace některých krystalů vlivem tepla. Tyto práce ruského akademika byly prvním krokem na cestě v oblasti tepelné elektřiny, nyní neobyčejně vyspělé. V nynější době slouží inženýrům a vědcům desítky přístrojů založených na schopnosti tepla vyrábět elektřinu.

Práce Lomonosova a jeho spolupracovníků vytvořily tak základ vědy o elektřině. Genius Lomonosovův osvětlil jako zářivý maják cestu budoucím badatelům. Ruští vědci nacházeli v jeho pracích zdroj nových tvůrčích objevů. Velká říjnová revoluce zahájila novou epochu v rozvoji elektrotechniky. Vůdcové sovětského lidu V. I. Lenin a I. V. Stalin učinili elektrifikaci základem hospodářské obnovy mladé republiky, základem růstu její hospodářské síly. První národohospodářský plán byl plán GOELRO, který určoval mohutnou elektrifikaci země.

Jedině Sovětský plánující socialistický stát může v plné míře využít veliké síly elektřiny. Sovětská elektrotechnika, plně podporovaná lidem a stranou Leninovou a Stalinovou, neuvěřitelně rozkvetla a obohatila se množstvím objevů a vynálezů. Sovětští vědci vepsali slavné stránky do letopisů elektřiny, v jejichž každé kapitole září ruská myšlenka, ruský genius.

Tento článek je ukázkou z knihy: VYPRÁVĚNÍ O RUSKÝCH VYNÁLEZCÍCH A OBJEVITELÍCH, z roku 1955.

Co myslíte vy? Kde je pravda?