#V50 §2 podle Václava Černého

My jsme kdysi trvali na tom, že musel přinést potvrzení od doktorky. Stejně jako jdete na řidičák, já už chodím na kontrolu každé 2 roky a musíte mít potvrzení od lékaře. Doktorka by se měla zeptat, nebo ví, že mám vysoký tlak, beru prášky, mám toto, toto a přezkouší mi oči, EKG, jestli mi srdce nehapruje a dá mi papír na řidičák. Ale pokud se týká tady toho, my to zase nevyžadujeme a máme to v přihlášce, že jeho zdravotní stav vyhovuje. Zdravotní stav já nejsem schopen posoudit. Tzn., buď budeme trvat na papíru od doktora, nebo jeho prohlášení, aby vzal odpovědnost na sebe. Já mu to zaručit nemůžu. Tzn., zdravotní stav ve vyhlášce je, ale podle mého názoru, když mluvím za nás, za školitele, já za to ručit nemůžu v žádném případě. Abychom byli krytí, dali jsme si to do přihlášky.

My máme v přihlášce současně zaměstnavatel povinen zajistit ověření zdravotní a duševní způsobilost pracovníka, tady se podepíše. Razítkem a podpisem na této přihlášce skutečnost o ověření přezkoušení potvrzuje, máme to velkým písmem. To je jediné, čím se kryjeme.

Já si uvědomuji, když jsem dělal zkoušky revizního technika, tak Kubát vždycky chtěl, aby tam bylo zdůrazněno, že jsem schopen pracovat ve výškách. Nejen to, že jsem zdravotně způsobilý, že chodím atd. ale můžu lézt na žebřík. Podle mě to ale nikde napsané není.

Pravdou je, že dnes se lidé dožívají vyššího věku. Dnes, když budeme mluvit o 75 let starých lidech, já jsem z vesnice, kde píši kroniku. V té době, co je mi dneska, tak tam lidi už umírali a já dnes ještě musím školit a Horský mi říká: „nemůžeš to zrušit, musíš!“ já mu říkal, že už zapomínam!, já už někdy hledám slova, když školím“. Já se přiznávám, že mozkových buněk už mi odumřelo já nevím kolik. Ale to těžko vy můžete posoudit. To musí posoudit nějaký doktor, psychiatr, psycholog. To je na tom, aby byl soudný.
Já jsem soudný, chci skončit, ale není, kdo by to místo mě dělal. Mladí se na to vykašlou, když je to zadarmo. Ale mám radost, když jdu ke zkouškám k učňům a 2x do roka je školím na vyhlášku 50, tak se snažím aspoň za krátkou dobu, já vidím, že koukají jako zevlové, že neví, o čem mluvím, já jim to říkám polopaticky, aby věděli, co je proud, napětí atd. a oni stejně většina si myslí „dědku šedivej, ty nám něco povídáš“. To je spíš, že člověk se snaží a cítí s nimi, ale to těžko budeme řešit ve vyhlášce... 

Sledujte další zkušenosti Václava Černého s vyhláškou padesát v dalších dílech megaseriálu V50!